Světová grafická avantgarda XX. století
World Graphic Avantgarde of the XX. Century

2. část / part 2

Paul Gauguin
Alberto Giacometti
George Grosz
Marc Chagall
František Kupka
Henri Toulouse Lautrec
Charles Lapicque
Jean Lurcat
André Marchand
André Masson


zpět na úvod / back to preface


xxx

Námořník, burzovní makléř, lepič plakátů a dělník na stavbě průplavu Paul Gauguin (1848-1903) byl prvním malířem, který obohatil evropské umění o prvky primitivní kultury; z jeho rukopisu vychází secese. Z Tichomoří si Gauguin přivezl nejen družku, ale i syfilis, který byl příčinou jeho smrti.
Vzácný dřevořez pochází z Gauguinova druhého pobytu na Tahiti, kde vytvořil i řadu dřevěných soch; původní špalíčky z třešňového dřeva jsou v majetku Národní galerie v Praze, ale jsou již natolik rozpadlé, že se z nich (naštěstí pro vlastníky původních otisků!) nedá dále tisknout. Z Oceánie je v roce 1912 přivezl dr. Štefánik, pozdější generál a spoluzakladatel Československa, kterému je na Tahiti prodala někdejší Gauguinova milenka; první otisky čínskou tuší provedl grafik T.F.Šimon ještě v předválečné Francii ... více o původu tisku.

Více jako sochař je znám Alberto Giacometti (1901-1966), ve Francii tvořící Švýcar. Jeho oscilace mezi surrealistickým a expresionistickým tvaroslovím vyústila v úžasně vytáhlé figury s hrubým povrchem, které přilákaly (i u nás!) mnoho epigonů.

V grafice Giacometti pracoval především s litografií, která snadno převáděla jeho přípravné i finální kresby; typický portrét Annette je však velice vzácný originální lept jeho milované modelky.

Z ústavu pro duševně choré byl George Grosz (1893-1959) propuštěn už jako člen berlínské dadaistické skupiny. Jeho provokativní erotické kresby vyvolávaly odpor a pohoršení; byl třikrát souzen, z toho jednou i za scénický návrh na Haškova Švejka. Jde o největšího satirika moderní doby, odhalujícího krutost a sprostotu poválečného světa. 
Z mohutného a vzácného stodílného cyklu Ecce Homo, který vznikl během první světové války, obsahujícího 84 litografií a 16 bar. litoofsetů, byla vybrána unikátní sžíravá ukázka německého expresionismu.

Mezi grafiky francouzské avantgardy je třeba zařadit i Čecha Františka Kupku (1871-1957). Zabýval se astronomií a astrologií, a jako jeden z prvních tvůrců vytvořil abstraktní obrazy a grafiky. Kupka je, bohužel, ze všech průkopníků abstraktního umění nejméně známý - přesto patří ke klasikům tohoto směru XX. století. 
V grafice ovládal především litografii a dřevoryt; pětadvacátý list z objevného cyklu Quatre Histoires de blanc at noir patří na zeď každého skutečného milovníka umění; po otevření Muzea Kampa se předpokládá ještě vyšší zájem o vlastnictví jeho děl...

Prostředí nevěstinců, šantánů a cirkusů bylo doménou nejznámějšího mrzáka světa jménem Henri de Toulouse-Lautrec (1864-1901). Nešťastnými pády si zlámal obě nohy, odmítl pokračovat v rodinné tradici starého šlechtického rodu a věnoval se kumštu, pro hrabata čemusi nepředstavitelnému, navíc v neřestném prostředí nočního života pařížského Montmartru. Díky neodolatelné rozšafnosti a postavě liliputa se dostal všude. Kurvičky se mu předváděly přirozeně rozpoložené, bez póz a strojených afektů. Toulouse-Lautrec patří k zakladatelům moderní litografie, která díky němu už není brána jako reklamní rozmnoženina, ale svébytná grafická disciplína. Řadí se k umělcům, kteří za svého života neprodali jediný obraz; dnes by se v aukcích jeho práce platily v miliardách dolarů - ale nikdo jeho díla nenabízí... Lautrec odešel z tohoto světa vysílen alkoholem a užírán pohlavními nemocemi. 
Bar. litografie jsou tištěny v Mourlotově dílně identickým postupem; stejným počtem barev i jejich soutiskem, a na stejné litografické kameny - výsledkem je tiskařský skvost.

Charles Lapicque (1898-1988) zběhl ze studia architektury na volnou nohu a živil se jako krajinář. Po té, co objevil kubismus, alternoval mezi elementární abstrakcí a typickými formami krajinné arabesky. Jeho profilová výstava v Centre Georges Pompidou v roce 1978 byla kulturní bombou a událostí roku.

Jean Lurçat(1892-1966) a Marcel Gromaire (1892-1971) jsou vrcholnými představiteli francouzského poválečného expresionismu. Společně hráli významnou roli v opětovném oživení zájmu o tapisérii ve Francii; obnovili královskou manufakturu v Aubussonu ve střední Francii, jejíž kořeny sahají až do roku 1665, a ohromnými formáty koberců moderních květinových vzorů zaplnili nejhonosnější interiéry francouzské administrativy. Dali podnět k vytvoření Muzea tapisérie. Každý z obou umělců realizoval v tapisérii přes tisíc návrhů; vedle toho nezapomněli ani na bar. litografie, ilustrace a v šedesátých letech i malbu. Lurçat psal i básně a je uznávaným autorem knih o tapisérii.

Podobný úděl jako Lepicque měl i jeho přítel André Marchand (1887-1964), neobyčejný kolorista. V dvacátých letech se začal zabývat grafikou. V jeho práci najdeme mnoho fází vždy pečlivě vyvažujících tvary s linkami a zdánlivě surovými barevnými zásahy.

Ještě neznámého surrealistu André Massona (1896-1987), hned zpočátku ocenil sám velký Kahnweiler, Picassův galerista, když mu uspořádal první výstavu. Kubistické, expresionistické i symbolistické prvky „vpašovával“ Masson do široké škály svých děl: od kaligrafie po experimenty s barvou, od spontánního projevu až po zcela intelektuální přístup. Při pobytu v Americe během nacistické okupace se nechal inspirovat černošskými a indiánskými mýty; jeho prudká výraznost a malířské gesto ovlivnily mladé americké malířství. Skromný a méně známý Masson patří bezesporu k pilířům moderního umění. 
Jeho bar. litografie Bystřina (Torrent), připravená pro uměleckou revue Verve, je důkazem hlubokého umělcova génia.