André Masson se narodil ve francouzské Balagny. Na počátku své tvorby pracoval stejně tak jako jeho přátelé André Breton, Joan Miróa Max Ernst technikou "automatismu" tvořenou svobodnou kresbou například malováním do písku. V roce 1930 odmítl dogmata surrealismu a začal se zajímat, jak sám říká: " o základní impulsy lásky a nenávisti". V roce 1940 emigroval do Ameriky kde se začal zajímat o afro-americké umění a mýty původních amerických obyvatel. Svými ideami surrealismu a znalostí evropského umění ovlivnil mnohé americké umělce. O svém umění říká: „Mé dílo je bludné. Nedokážu setrvat déle na jednom místě; dávám přednost labyrintu duše před přímými a bezpečnými cestami.“

Francouzský malíř, grafik a sochař, hlavní představitel fauvismu. V raném období ovlivněn zejm. P. Cézannem (Model v ateliéru, Carmelina) a neoimpresionismem (Přepych, klid a rozkoš), v období fauvismu (od roku 1904) vytvářel jasnými barevnými skvrnami a jejich rytmem tvar i prostor, později začal více uplatňovat vedle barvy i linii. 

Mistr barev a malířské zkratky. Ve figurálních kompozicích, podobiznách, zátiších a interiérech sledoval zejm. dekorativní účinek v rytmu kresebné arabesky. Autor obrazů, nástěnných maleb, koláží, návrhů na gobelíny, scénografií (zejm. pro Ďagilevův Ruský balet) a ilustrací (poezie S. Mallarméa, Ch. Baudelaira a dalších). Od roku 1943 tvořil mj. série „papiers découpés“ – obrazů skládaných z barevných lepených papírů (Pohřeb bílého Pierota, Kreolská tanečnice, Nu Bleu). 

Jeho práce je charakteristická psychickým automatismem, využíváním podvědomí a velmi svobodnou formou.
Už při prvních studiích na výtvarné škole ohromoval všechny svým používáním barev. V roce 1918 Miró pořádá první samostatnou výstavu. Výstava však není úspěšná, jeho obrazy dělají dojem jen na malou skupinku lidí, většina návštěvníků nebyla schopna pochopit a rozeznat jeho nevšední talent. Apatie a nevšímavost lidí v Barceloně ho plně přesvědčila opustit domov a odjet do Paříže v roce 1919.
První návštěva Paříže nebyla pro Miróa úspěchem, neboť prodej jeho maleb byl v Paříži ještě riskantnější než doma. Setkal se však s Picassem, jemuž prodal svůj autoportrét, kterého si Picasso ve své sbírce velmi cenil až do konce života.
Miró se osudově setkává s André Bretonem, Paulem Eluardem a Louisem Aragonem, kteří právě v té době přinášejí vznik surrealismu. André Breton o jeho stylu dokonce prohlašuje, že je nejsurrealističtější ze všech surrealistů.
V Paříži nemá peníze ani na jídlo, za den sní jen několik suchých fíků. Je příliš pyšný, aby žádal své přátele o pomoc, tak jen sedí hodiny ve svém studiu, zírá do zdi a pak jen maluje na kus papíru nebo plátna veden představivostí vyvolanou hladem.
Ve třicátých letech začíná poprvé tisknout své první litografie.
Se začátkem druhé světové války se Miró ze Španělska stěhuje do Normandie. Musí však odtamtud odejít, neboť Němci na Normandii útočí bombardováním. Ze svého umění zachraňuje na útěku pouze 'Konstelace'.
Po válce Miró odjíždí do New Yorku, kde je na jeho počest uspořádána výstava v Muzeu Moderního Umění. Jeho práce vzbudí takový ohlas, že je Miró požádán, aby dělal rozsáhlé nástěnné malby. Nachází úspěch i v sochařství, a tak se jeho návštěva USA stává rozšířením jeho uměleckých obzorů. 
Miró byl jedním z největších surrealistů, našel cestu z neznámých uliček podvědomí, našel nesmírnou sílu symbolů a kombinaci barev svou tvořivostí.