Chrudim

Dnes malé, klidné a úhledné městečko 
dříve s velkou a slavnou minulostí.

Město na ostrohu nad řekou a náhonem je poprvé historicky doloženo v Dalimilově kronice rokem 1055, kdy zde na dnes již neexistujícím hradě zemřel český kníže Břetislav.

O dvě století později povolal do města král Přemysl Otakar II německé kolonisty, kteří z hradní osady postavili kamenné město, kterému dali za symbol černou jednohlavou orlici na stříbrném štítě. Díky nim město vzkvétá a mimochodem se stává věnným městem českých královen. Z té doby také pocházejí gotické sklepy galerie ART.

Patnácté století bylo poznamenáno zmatky a stagnací v dobách husitských válek, vrcholících upalováním husitů na chrudimském náměstí na jedné straně a bořením klášterů a upalováním katolických mnichů na stejném náměstí o něco později na straně druhé.

Naštěstí doba Jiříka z Poděbrad přináší pro město další rozkvět. Chrudimské měšťanstvo staví v centru města honosné domy, mezi nimiž vyniká renesanční Mydlářovský dům s přímo "postmoderním" minaretem (100 m od galerie), nesprávně spojovaný se známým pražským katem. Stavebníkem byl osvícený chrudimský měšťan, obchodník a cestovatel Jan Mydlář, výrobce mýdel a svíček.

Období prosperity je bohužel opět přerušeno účastí Chrudimě v protihabsburském odboji proti Ferdinandovi I. Městu byly konfiskovány statky a obdrželo velké pokuty. 

Další rána přichází v roce 1562, kdy téměř třetina obyvatelstva zemře na následky moru. Připomínkou této události je geniální sochařské ztvárnění tragédie, v podobě morového sloupu na chrudimském náměstí, jehož realizace je spojena se jménem Santiniho - to ovšem bylo až v letech 1714-1734. 

Aby ran osudu nebylo dost, město se opět účastní protirakouského odporu, a jeho majetek je znovu konfiskován. Chrudimský primátor, účastník odboje, si dobrovolně bere ve svém domě naproti galerii ART svůj život, aby nemusel se svými druhy skončit na Staroměstském náměstí.

Při následné rekatolizaci se dostatečně ve městě vyžil páter Koniáš, který na Roštině (100 m od galerie) pálil české evangelické knihy a závadné stránky z nádherných chrudimských kancionálů. Ty co zbyly, jsou k nahlédnutí v chrudimském Muzeu. Druhou stranou mince se stává další rozvoj města, tentokrát prostřednictvím poněmčených správních úřadů.

Tak to trvá až do poloviny 19. století, ve které se v Chrudimi opět probouzí český živel prostřednictvím děkana Zieglera a velkého mecenáše umění starosty Martiniho, jehož zdevastovaná hrobka je k zhlédnutí v Michalském parku. Obrovský rozkvět školství a kultury přivedl Františka Palackého k myšlence, aby nazval Chrudim Athénami východních Čech. V té době v Chrudimi premiéroval své skladby i Antonín Dvořák a zahrát měšťanům přijel i Saint-Saens (v domě hned vedle galerie). Alfons Mucha, který si v Chrudimi našel svoji ženu Marušku, dvakrát uspořádal ve městě výstavu svých litografií. Pokaždé s velkým úspěchem, takže chrudimské muzeum se od té doby pyšní téměř kompletní sbírkou slavných plakátů. Geniální místní stavitel Schmoranz přestavuje centrální barokní kostel ve stylu módní neogotiky, čímž dává městu katedrální dominantu (naproti galerii).

Koncem devatenáctého století je Chrudim stále krajským městem a to až do doby, kdy průmyslová revoluce nabírá obrátek a inženýrem Pernerem projektovaná dráha na Moravu se městu vyhýbá velkým obloukem. Město se pomalu propadá do okrajovosti, ruku k dílu později přiložila i vláda dělnické třídy, což paradoxně zachraňuje Chrudim před osudem industrializovaných moderních a beztvarých měst.

Klid, líbeznost, čistota a zdravé životní prostředí jsou hlavními klady současné Chrudimě, kterou jistě po velkých pádech čeká další velký rozkvět.