|
Malířka a
grafička Erika Klosová
Jako mnozí umělci došla i německá malířka a grafička Erika Klos od
prvopočáteční věcnosti až k čistě abstraktní řeči obrazů. Její
tvorba je dokladem toho, že vliv abstraktního expresionismu, kam lze
její dílo zařadit, je i na počátku tohoto století stále přítomný,
ačkoliv již bezprostředně předcházel pop-artu šedesátých let.
Zhruba od roku 1995 jsou experimenty s barvou, formou a materiálem
již zcela v těžišti autorčiny umělecké výpovědi. V porovnání
s mnohými představiteli lyrického proudu abstraktního expresionismu
je Erika Klos mnohem důsledněji abstraktní a do své tvorby již
nevpouští žádný figurální prvek. Olej a akryl kombinuje s méně
obvyklými materiály jako je asfalt, lak, písek nebo popel a dosahuje
tak zvláštních povrchových účinků. Barvy nanáší v několika
překrývajících se transparentních vrstvách a zdánlivě téměř
monochronní plochy graficky dynamizuje výraznými barevnými liniemi.
Plochy a tyto kontrastní křivky širokým štětcem nahozených linií
vytvářejí napětí a prostorovou hloubku, která je zároveň výrazem
určitého duševního stavu a emoce. Vedle prudkých a pevných gest se
zde objevuje také něžnost, která svou barevnou rafinovaností obraz
sjednocuje a vyvažuje. Prosvětlené kompozice Eriky Klos generují
silové napětí, které je základem každého pohybu, jako opaku
stability, nehnutelnosti a ustrnutí. Neboť i v životě platí, že to,
co se nehýbe, nežije. Základní devízou její malby je tedy spontánní
vyjádření pocitu, psychické exploze. Spirálovité linie tak vyjadřují
pohyb i volnost myšlení a pocit svobody.
Málokterý styl se tak, jako abstraktní expresionismus, vyžívá
v malířských efektech a kultivaci malířských hmot a povrchů. Způsoby
prozkoumávání možností abstraktní malby jsou až nekonečné.
Přirozenou oporou malířské práce Eriky Klos je grafika, která
vyhovuje jejímu zájmu v experimentování. Zejména má ráda lept, který
kombinuje s materiálovým a reliéfním tiskem, raženým tiskem a
slepotiskem. Vedle dřevěných desek používá drátěné pletivo,
kartonové šablony a mnoho dalších materiálů. Tiskne přes sebe,
přetiskuje listy telefonního seznamu, využívá kontrastu
geometrických ploch a jemných grafických struktur. Zprostředkovává
divákovi bohatost pocitů a obsahů s širokými možnostmi interpretace
a významů. Svou individuálně rozvíjenou abstraktní obrazovou řečí
diváka vtahuje do virtuálního obrazového prostoru, v němž
vizualizuje napěťové složky své osobnosti ukryté a utajené
v podvědomí.
Vít Bouček |
