|
Od roku 1939
studoval
profesuru kreslení a deskriptivu na ČVUT Praha (O. Blažíček, C.
Bouda, K. Pokorný), v letech 1941 - 42 studoval
Umělecko-průmyslovou školu v Praze (Josef Novák). Od roku 1943
byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a od roku 1945
Sdružení českých umělců grafiků Hollar.
V roce
1963 získal první cenu v Sao Paulu za ilustraci dětské knihy, roku
1970 stříbrného orla na Mezinárodním knižním veletrhu v Nice. V
roce 1985 byl jmenován zasloužilým umělcem.
Snad největšího uznání se dílu Oty
Janečka dostalo v Londýně. Při zahájení výstavy prominentní kritik
Phillips označil našeho umělce s Picassem, Braquem, Modiglianim,
Schielem a Matissem za největší postavu světové kresby tohoto
století.
První Janečkovy
malířské pokusy měly nápadně expresívní polohu, ve válečné a
okupační době běžnou pro většinu českých malířů. V některých
obrazech se objevuje inspirace Amadeem Modiglianim, ale od roku
1943 proniká do jeho děl i vliv kubismu. Od roku 1948 se Janečkovy
práce proměňují do osobitého poetického stylu, někdy čerpajícího i
z lidového malířství. Na počátku 50. let převládají realistické
náměty, ale v silně dekorativní kompozici, od 60. let je realita
převáděna spíše do znaků a kubistické prvky nabývají
organičtějších forem.
Grafika tvoří
významnou část uměleckého díla Oty Janečka. Dává přednost
nejjednodušším grafickým technikám, zvláště pak linorytu,
litografii a suché jehle. Nejraději pak se věnuje barevné suché
jehle, tištěné z jedné desky - v ní nemá konkurenci. O své
oblíbené technice umělec říká: "Suchou jehlu dělám od samého
začátku a oblíbil jsem si ji proto, že nepotřebuju ani "kuchyň"
ani "laboratoř". Stačí mít v kapse desku a jehlu. A pak - je to
technika pravdy. Odhalí s naprostou jistotou, jak umíš kreslit."
Ota Janeček
vytvořil od roku 1943 okolo 1000 grafických listů. Svou grafiku
nikdy sám neregistroval a nevedl si o ní žádné záznamy. Také za
svým podpisem jen výjimečně uváděl rok vzniku. Soupis jeho
grafického díla nakonec sestavil až koncem 80. let dr. Ladislav
Loubal.
|
