Pardubice - Je mu
šedesát dva roků, už
přes čtyřicet
let je nejznámějším
rockovým muzikantem,
jehož nástrojem je
flétna,
má za sebou řadu
hitů, ocenění a miliony
prodaných alb. Jak se
ale mohli v neděli
přesvědčit návštěvníci
pardubického koncertu
Jethro Tull je Ian
Anderson především velký
muzikant. Na pódiu
vypadá s flétnou v ruce
jako neposedný skřítek,
samotný předobraz
mytického, snad
keltského bůžka hudby.
Ale má dar velkých
muzikantů - omámit
posluchače. Jethro Tull
zahájili v neděli v
pardubickém divadle
českou část turné.
Přesunuli se sem z
Německa a doma v
Británii už před
vánočními svátky
odehrají jen jeden
koncert v exeterské
katedrále.
Pro pardubické publikum,
které divadlo vyprodalo
záhy po začátku
předprodeje, byl koncert
tak trochu tajemstvím.
Kapela odmítala
poskytovat rozhovory a
vědělo se prakticky jen
to, že Jethro Tull
budou hrát akusticky za
doprovodu Škampova
kvarteta.
Ian Anderson však do
pardubického divadla
nepřivezl Jethro Tull ve
folkové podobě, natož
Jethro Tull v podobě, v
jaké určovali kurs
rocku.
Nezaměnitelný zpěvák, flétnista a skladatel přivezl vánoční Jethro Tull. Kapela se tak vrátila ke svému Vánočnímu albu z roku 2003. Letos se totiž dočkalo pokračování, které nabízí rok starý záznam vánočního koncertu z Londýna. A tak převážná část první půlky koncertu (odděleného přestávkou) nabídla především různé variace na vánoční písně.
Výrazný prostor dostali všichni muzikanti na pódiu, potlesk na otevřené scéně sklidil šestadvacetiletý původem německý kytarista Florian Opahle. Právě jeho přítomnost ukázala, že současná šňůra je spíš projektem Iana Andersona, než současných Jethro Tull. Opahle je totiž osvědčeným spolupracovníkem originálního flétnisty na jeho sólových koncertech a orchestrálních projektech. Ostatně i oficiálně stránky kapely nazývají současnou tour jako vánoční koncerty Iana Andersona. Ale to v pardubickém sále nikomu nevadilo.
Na pódiu se totiž všechno točí kolem Andersonovy flétny a trojici členů Jethro Tull - Andersona, baskytaristu Davida Goodiera a klávesistu a hráče na harmoniku Johna O´Haru - skvěle doplnili právě Opahle a bubeník Mark Mondesir. Navíc muzikanti sice více než půl koncertu věnovali vánočním skladbám, a to z různých období, středověk nevyjímaje, ale zároveň zkušeně servírovali také osvědčené skladby z kolekce Jethro Tull. Přesto Anderson nenabídl jen „přehrávku“ klasických nahrávek. I evidentně zkušené a znalé pardubické publikum často rozeznávalo motivy hitů až po začátku či v průběhu jednotlivých skladeb. A snad nejslavnější skladba Aqualung přišla na řadu jako poslední před přídavkem, ale v úplně neobvyklé podobě.
Jethro Tull si jako
hosty přizvali Škampovo
kvarteto. I když slovo
host není úplně přesné.
Čtveřice odehrála s
kapelou prakticky celý
koncert a byla
vyrovnaným partnerem
folk-rockového souboru.
Všichni společně si na
závěrmohli vychutnat
dlouhý děkovný potlesk
po úplně poslední
skladbě Locomotive
Breath.
|
|
Jethro Tull si koncert evidentně užili a Ianu Andersonovi ho může navíc připomínat dárek, který si z Pardubic odnesl. Chrudimský galerista Luboš Jelínek a sochař Igor Kitzberger totiž přichystali pro britského hudebníka překvapení. V chrudimské Galerii Art je právě nyní k vidění série soch-flétnistů, pro které byl Anderson inspirací. Po konci koncertu pak Kitzberger jednu z nich předal Andersonovi jako poděkování za pardubický koncert.
„Jasně, to jsem já na pódiu. To nejde nepoznat. Díky moc, je pěkná,“ zhodnotil dílo Anderson.
