|
IGOR KITZBERGER Pamatuji
si jako dnes to zvláštní tajuplné vytržení, když jsem s bratrancem
přijel ke klatovskému kováři kovat koně: plameny výhně a rudobílé
železo. Snad už jsem kdesi uvnitř cítil ono dosud nejasné uhranutí,
které má už dávno ve mně povahu poselství – oheň jako svět
potence, dárce možného, zdroj vzniku forem a ještě daleko před
nimi, ale také archanděl apokalyptického zničení. Ne nadarmo byli
právě pro tuto tajemnost na prahu hrůzy považováni v dálných
dobách kováři za čaroděje a museli pobývat se svými výhněmi
opodál lidských sídlišť. Igor Kitzberger je kovář a mág – právě takový jedná prostřednictvím plamene s démony, spoutává je a zjevuje našim užaslým očím. Jím z ohně vykuté a vyžíhané figury prokazují svoji magickou tajemnost. Znepokojivost Kitzbergerem stvořených figur je v jejich neuchopitelnosti. Nic o nich nevíme, nic se o nich nedozvíme … Ony totiž tyto démonické figury doléhají o to silněji, že vlastně nemají tváře. Jsou jedinečné, ale nikoliv individuální – pohybují se kolem v mihotání pod šamanskou maskou. Jména
Kitzbergerových postav jsou většinou mužská, ženští démoni a božstva
se v Kitzbergerově ohnivém pantheonu nevyskytují. Neboť démon
nemá pohlaví, stejně jako ho neměl Adam před rajským dělením.
Kitzbergerovi démoni, třeba se jmenovali Paganini nebo Farinelli, či
přijali obecnější označení jako Harlekýn, jsou z principu
androgynií. Řada Kitzbergerových plastik nese název Tanec, Tanečník, ale podivnou posedlostí tance jsou prodchnuta všechna jeho díla. Tanec je pohyb a gesto. Smysl gest býval odnepaměti magický a sdělný. Kitzbergerovi tanečníci, ale i plastiky nemají gest, nepřijímají gesticitu všemi svými údy – to proto, že se sami a přímo ze své podstaty gesty stávají. Herecká společnost Igora Kitzbergera není pouhým zmnožením jednotlivých gest. Je především společným setkáním herců a harlekýnů, postav, mezi nimiž se odehrává množství malých příběhů, situací a pocitů. A do tohoto světa herců, klaunů, tanečníků a mágů vás sochař svým dílem zve. Doc.
PhDr. Petr Holý Dr. Rozhovor
se sochařem Igorem Kitzbergerem BRONZOVÝ TANEC (maf) Výtvarník,
vystavující od neděle 24. května na hradě Helfštýně, Igor
Kitzberger, patří rozhodně k zajímavým zjevům mezi mladými českými
sochaři. Jeho figurální tvorba - bronzové sochy a plastiky jsou originální
už způsobem zpracování kovu i svými náměty - postavy tanečníků,
herců se objevují v sólových pohybových kreacích i v seskupeních,
plných podivných gest dotažených ad absurdum a záměrných deformací,
kdy lidé získávají ptačí rysy. Mezi
vašimi sochami se objevují pouze mužská těla. Proč se nezaměřujete
i na ženy? Mám teď
takové hektické období, moc práce, ale ztvárňovat ženu chce naopak
zklidnění. Navíc ve svých sochách mám teď výraz, který se mi k ženám
nehodí. Chtěl bych dělat ženy, vím, jaký by mohly mít výraz,
podobu, ale k tomu dojde snad až se zklidním, až budu mít svůj
samostatný ateliér. Teď dělám s tátou, každý sice sám, ale jsme v
ateliéru dva, každý se svými nároky, návštěvami... S
otcem budete společně pracovat při Kovářském fóru, cítíte se být
více kovářem nebo více sochařem? Chtěl
bych, aby ve mně převažoval sochař, ale jsem současně strašně rád,
že jsem i kovář. Kdybych totiž znal pouze tradiční sochařské
zpracování, nikdy bych se nedostal k tomu, co dělám. Ve zpracování
jsem tedy kovář - řemeslník a v konečném výrazu bych chtěl být
sochař. Váš
způsob zpracování je tedy odlišný od zaběhlých zvyklostí - lidé
jsou totiž zvyklí, že bronzové sochy vznikají pouze odléváním. Začínal
jsem ocelí, ale ta rezne, hledal jsem tedy materiál, který není venku
tak choulostivý. Což je kámen, trochu dřevo a hlavně bronz. Nejbližší
mi byl kov, protože z kovu jsem vyšel, uměl jsem ho zpracovávat za
tepla, zkoušel jsem tedy bronz. Ze začátku to nešlo tak, jak jsem si představoval,
ale dnes už jsem nějaké základy, jak s bronzem pracovat, našel. Tím,
že jsem uměl zpracovávat černý kov, tak jsem technologii přenesl do
bronzu. Každá socha je jedinečný originál, nedá se odlít několik
kopií. V historii by se našlo několik sochařů, kteří takto
postupovali, například Picassův přítel Gonzáles, ale nikdo z nich
nepracoval s bronzem. Výhoda mého způsobu zpracování je v tom, že
nemusím čekat na odlévače, všechno si udělám sám. Je to sice práce
navíc, ale já jsem zvyklý takto pracovat. Na odlití sochy bych čekal
až půl roku a mezitím bych mohl zjistit, že tudy cesta nevede, že už
jsem za tu dobu někde jinde, že se mi to vlastně vůbec nelíbí. Proto
jsem raději, když tvořím sám a na jeden zátah. Při
Kovářském fóru budete s otcem vytvářet plastiku Paganinniho, věnujete
se flétnistovi Jiřímu Stivínovi - posloucháte jejich hudbu? Poslouchám, inspirací se vás ale dotýká víc, uvažujete nad nimi, ukládám si je někam do podvědomí. Stivín se mi objevuje už dlouho, rád mám i Jona Andersona z Jethro Tull - přitom jsem ho viděl až v asi v roce 1993 a byl jsem překvapen, jak se jeho pohyby na jevišti podobají mým sochám - já přitom tanečníky dělám už od své maturity na začátku osmdesátých let a Jethro Tull jsem znal pouze z desek. O Paganinnim jsem poprvé uvažoval v době, kdy jsem společně se svou ženou (která je architektka) pracoval na areálu Základní umělecké školy, kde před hudebním pavilonem měla být socha, zhmotňující konkrétní umění a Paganinni mi připadal jako vystihující. Středomoravské noviny (maf)
K
ztvárnění ženy se potřebuje Igor Kitzberger zklidnit
(Helfštýn - Renata Brundová)
Slavností vernisáží, jak NP v minulém vydání informovalo, byla ve výstavním
sále na druhém nádvoří hradu Helfštýna zahájena 24. května výstava
uznávaného akademického sochaře Igora Kitzbergera z Rožnova pod Radhoštěm,
který navíc v den vernisáže oslavil své pětatřicáté narozeniny.
"Prací Igora Kitzbergera
jsem si všimla už v době jeho studií oboru kovář na Střední umělecko-průmyslové
škole v Turnově, kdy svá díla začal pravidelně přihlašovat do soutěží
na Hefaistonu," uvedla pro NP Marcela Kleckerová z Muzea Komenského
v Přerově, které toto setkání uměleckých kovářů na Helfštýně
každoročně pořádá. Po maturitě v roce 1982 Igor Kitzberger
absolvoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě, kde studoval
figurální a reliéfní sochařství. Studium ukončil diplomovou prací
na téma osobnost Jana Amose Komenského. "Abych Komenského co nejlépe
vystihl, musel jsem se nejprve seznámit s jeho životem, názory a dílem,"
zavzpomínal akademický sochař.
Igor Kitzberger se v roce 1990
vydal na samostatnou uměleckou dráhu a ve své práci se zabývá kovovými
plastikami z oceli a bronzu. Studium postavy Komenského však využil i v
roce 1992 k vytvoření pamětní medaile s portrétem Učitele národů.
"V komeniologických kruzích byla Kitzbergerova medaile Komenského
ohodnocena jako nejzdařilejší," konstatoval ředitel Muzea Komenského
František Hýbl. O něco později odhalil I. Kitzberger v německé
Postupimi-Nowewsi pamětní desku a roku 1995 zhotovil na objednávku tamních
potomků českých exulantů bronzovou skulpturu sedícího Komenského. V
roce 1996 byla její replika osazena do atria renesančního Korvínského
domu na Horním náměstí v Přerově.
Pro Kitzbergera je
nejcharakterističtější figurální tvorba. Mezi jeho pracemi se nacházejí
variace nazvané Herecká společnost, Herci, Mimové, Šašci a Pieroti,
ale také podivná společenstva postav vytvořených kombinací anatomických
znaků lidí a ptáků. Na helfštýnské výstavě lze ale nalézt i
Kitzbergerovo ztvárnění Komenského "Divných potvorství" z
Labyrintu světa, jako čtyřnohých živočichů se zobáky, jejichž
trupy jsou vyplněny skleněnými břichy. Umělce nejvíce však
fascinuje pohyb. Proto se mezi jeho díly nacházejí sólové pohybové
kreace mužů-tanečníků, postava Niccoly Paganiniho a českého jazzového
flétnisty Jiřího Stivína. Ten měl také podle slov Marcely Kleckerové
původně na vernisáži vystoupit. "V současné době však probíhá
mezinárodní hudební festival Pražské jaro, kterého se Jiří Stivín
také účastní. Vystoupení na Helfštýně mu proto bohužel časově
nevyšlo. Vzkázal však, že pokud uspořádáme Igoru Kitzbergerovi další
výstavu, tak určitě přijede," prozradila M. Kleckerová. Igoru
Kitzbergerovi však původně nešlo přímo o ztvárnění Jiřího Stivína,
jak se vyjádřil, ale pouze pištce jako takového. Podobnost umělcových
děl s osobnostmi hudební scény lze ale spatřit i v dalších pracích
sochaře. Obdobné pohybové kreace předvádí při svých vystoupeních
totiž i leadr skupiny Jethro Tull Ian Andersson a v poslední době také
zpěvák Phil Colins. "V době, kdy jsem sochy tvořil, jsem znal
skupinu Jethro Tull pouze z desek. Na vlastní oči jsem rozpohybovaného
Anderssona spatřil až mnohem později. Jde tedy výhradě o náhodu,"
poznamenal sochař. A proč Igor Kitzberger ztvárňuje výhradně muže? "V současné době prožívám hektickou dobu. Při své práci jsem trošku nervózní. Pracuji v ateliéru s otcem a tudíž se nedokážu plně soustředit. Na ženu mám svůj specifický názor, a to i tvarově. Výraz, který se v současné době projevuje v mé práci, se k ženám nehodí. Na to, abych je ztvárnil podle svých představ se potřebuji zklidnit. Až ta doba nastane a já budu mít svůj vlastní ateliér, přijdou na řadu i ony," odpověděl na dotaz NP mladý umělec, který o sobě říká, že je ve zpracování kovář-řemeslník a v konečném výrazu sochař. "Niterně by chtěl, aby ve mě převažoval sochař, ale jsem velmi rád, že jsem kovář. Kdybych totiž znal jenom tradiční sochařské zpracování, nikdy bych se k současné tvorbě nedostal," mínil Igor Kitzberger.
K bronzu pětatřicetiletý
akademický sochař přešel z oceli. "Ocel reziví a je hodně
choulostivá. Hledal jsem proto materiál, který se vlivem ovzduší nemění.
Technologii zpracování černého kovu jsem proto přenesl na
bronz," prozradil Kitzberger. Obdobným způsobem, jako díla
vystavená na Helfštýně, jsou zpracovány také insignie rektorátu
Ostravské univerzity, Filozofické fakulty a Fakulty zdravotně-sociální,
na jejichž ztvárnění získal Kitzberger zakázku v roce 1994. Jedná
se o žezla a medaile s řetězy, jež vyjadřují symboliku univerzity a
jsou jejími výsostnými znaky. Kitzberger je zhotovil ze stříbra a
bronzu v kombinaci s polodrahokamy malachity, almadiny a vltavíny. Výstava akademického sochaře Igora Kitzbergera by se podle slov Marcely Kleckerové měla 20. srpna přestěhovat z výstavního sálu na druhém nádvoří hradu Helfštýna do nově zrekonstruované budovy bývalé pekárny, kde díla více vyniknou. Ve výstavním sále budou instalovány práce Igorova otce, uměleckého kováře Václava Kitzbergera, který se návštěvníkům hradu představí se expozicí "Autosalon Vaška Kitzbergera", jejíž vernisáž je naplánována na sobotu 22. srpna.
zpět na stránku Igora Kitzbergra
|