Velký muž a drobná grafika

Nejstarší práce, které jsou prezentovány na výstavě grafické tvorby Jana Koblasy v Chrudimi, představují pět leptů s akvatintou z cyklu Geometrie ze sklonku padesátých let. Jednotlivé kompoziční varianty abstraktně ztvárněných ploch sjednocuje monochromní modravá barevnost. Z roku 1961 pochází cyklus Základy geometrie, zastoupený strukturálně pojednanými grafickými listy s reliéfním vyzněním. Odlišné formáty, kompoziční výstavba a pestřejší barevnost charakterizují ukázky z cyklu Všechny cesty tam vedou. Název dává tušit hlubší významovou rovinu díla s existenciálně naléhavým sdělením. Tyto tři cykly zastupují na výstavě polohu abstraktního expresionismu z období, kdy se autor, vzděláním sochař, vyjadřoval velmi intenzivně kresbou, malbou a grafikou. Krátce po ukončení studií na akademii, kde byli mladí adepti pod značným tlakem vedeni k oficiální tvorbě a deformováni teoriemi takzvaného socialistického realismu, totiž představovala tato média pro Jana Koblasu svobodný prostor. Byla to doba, kdy se již vzdálil recesistickým a groteskním projevům z rané éry Šmidrů, vystavěných na absurditě tvrdých padesátých let s odkazy na principy dada a surrealismu. To co tehdy hledal a prověřoval bylo stejného rodu jako grafická tvorba Vladimíra Boudníka a malba Mikuláše Medka.

Následuje početný soubor grafických listů z roku 1972. V té době už Jan Koblasa vyučuje sochařství v severoněmeckém Kielu a žije v nedalekém Tökendorfu. Začíná intenzivně cestovat a poznávat svobodný svět. Soustřeďuje se především na pedagogickou činnost a sochařskou tvorbu. V grafice tohoto období se ne náhodou zřetelně objevuje motiv lidské figury, autor zpracovává různá mýtická témata a klade důraz na situaci a dějovost. Čtveřici listů nazvaných Intimita vyplňují profily lidských hlav. Dva obličeje v těsné blízkosti proti sobě naznačují privátní vztah, komunikaci, dialog dvou osob s lehce groteskními gesty. Téma vypjaté rozmluvy Jan Koblasa zpracoval pod stejným názvem v roce 1974 v monumentálně pojaté dvojici obdobně komponovaných dřevěných soch. Lidská figura, respektive hlava je také hlavním objektem, s nímž si autor humorně pohrává v listech Profily a Profily měsíční.

Šest grafik nazvaných Smrt v Benátkách překvapuje svým scénickým pojetím, které akcentuje dramatičnost a narativní složky příběhu. Značně specifický kresebný rukopis je patrný na mytických postavách z cyklu Čarodějnice. Fantaskní ženské bytosti se pohybují v surreálném prostoru, který doplňují nejrůznější okultní znaky a symboly. V podobném duchu se představuje trojice grafik z drákulovského cyklu Nosferatu a jedna ukázka z pražského příběhu o Golemovi. Odkazy na biblická témata nalezneme v časově si blízkých grafikách Důtky z cyklu Pašije, v barevné, kresebně pojaté grafice Hlasy boží, podobné barevným neoexpresivním sochám z cyklu Herci ze stejného roku a ve zlatavě zářícím Polibku Salome. Uvažování Jana Koblasy o životě člověka se promítá v kontemplativně pojatých grafikách z roku 1974 nazvaných Cesty. O rok později zachytil na dvou listech živelně a smyslně ženský akt nazvaný jednoduše Tělo z cyklu Nokturno. Autorova reflexe životního stylu ve Spojených státech amerických je působivě zachycena v grafikách z cyklu Jogging. Vytvořil je v roce 1978, kdy pracovně pobýval v inspirativním prostředí New Yorku. Groteskně ztvárněné běžce doprovází na pozadí monumentální stély – siluety mrakodrapů.

Grafickou tvorbu Jana Koblasy z osmdesátých let prezentuje barevně strukturovaná Pieta, dřevořez Kříž s nástroji umučení Krista a dvě ukázky zpracovávající archetypální téma hory Vrchol a Vrchol v noci, které v té době rozvíjel především v sérii drobných soch z diabasu. Technikou dřevořezu vytvořená postava letícího Supermana z roku 1988 je po formální stránce blízká barevným řezbám z poloviny devadesátých let Zasaženi bleskem a Chaos. Početný soubor leptů s akvatintou Sfinx a Noční hovory je charakterizován sumárními tvary a potemnělou atmosférou. Autor ho použil v roce 2006 jako výtvarný doprovod své básnické sbírky O tom. Z roku 1997 pochází čtyři listy nazvané Léda se psem, které mimo jiné expresivně zachycují tělesnost ženské postavy. Zde Jan Koblasa volí čtvercový formát matrice, který vymezuje obrazové pole i grafikám po roce 2000. Těm jsou dále společné mýtické náměty – Nebeský býk, cyklus Gilgameš s dojemným vyobrazením plačícího krále a Triptych, lyricky zpracovávající ve třech obrazech starozákonní příběh o Noemovi. Dvě grafiky nazvané Lev z roku 2002 se objevují o tři roky později spolu s básní Karla Šiktance v knize Běseň. Téměř symbolicky uzavírá celý výběr list nazvaný Květina věčného života.

Chrudimská výstava skýtá možnost zažít Jana Koblasu jako autora děl menších formátů a seznámit se na vybraných devíti desítkách listů s několika polohami jeho grafické tvorby za obdivuhodné půl století. Jan Koblasa je nejen živoucí legendou plodných šedesátých let, ale především stále tvůrčí a energickou bytostí.

                                                                       Jan Červinka