Dámy a pánové, vážení přátelé, milý Oldřichu!

           Ač nerad, musím stejně, jako kdysi ten moudrý rabín na smrtelné posteli konstatovat, že „všechno je jinak“. Nejsem, Bohudík, sám ještě na smrtelné posteli jako ten rabín, přesto momentálně prožívám pocity absolutního zatracení a zmaru. Věřte, že jen já sám vím, jak jsem se mezi Vás, do Chrudimi těšil a jak mne hluboce mrzí, že se nemohu vašeho setkání ani při nejlepší vůli zúčastnit.

            Nejen kvůli příjemnému prostředí Galerie Art Chrudim Světlany a Luboše Jelínkových, ale především proto, že mám upřímně rád svého přítele Oldřicha Kulhánka. Vážím si ho za jeho, v českých podmínkách naprosto ojedinělý, výtvarný projev. Zejména si cením bravury a lehkosti, s nimiž zvládá kresbu i grafické techniky; když vezme do ruky tužku nebo rydla, je to zkrátka koncert hodný skutečného mistra. Ale úplně nejvíc ze všeho hodnotím mimořádný lidský rozměr Oldřicha Kulhánka.

            Je především statečným a zásadovým člověkem a ačkoli vystupuje skromně a neokázale, je asi jedním z mála nefalšovaných Evropanů žijících mezi námi.Zároveň je však svým někdy až renesančním přístupem k životu prototypem člověka, na kterém by si s gustem smlsnul sám Francois Rabelais – jsem totiž přesvědčen o tom, že kdyby se ti dva potkali, jistě by si spolu výborně rozuměli. Na druhé straně má Oldřich Kulhánek v sobě pevně zakódovanou i laskavou zemitost Colase Breugnona Romaina Rollanda.

            A nyní bych Vás všechny chtěl požádat o laskavou shovívavost a upozornit Vás, že v žádném případě nechci a ani se necítím být povolán k tomu, abych „fušoval“do řemesla kunsthistorikům. Jako mírně poučený laik jsem měl možnost se celkem obstojně seznámit s kresbami i grafickou tvorbou takových velikánů světového umění, jako byli Rembrandt, Goya a Daumier. Osobně se proto domnívám, že dosavadní tvorba Oldřicha Kulhánka úspěšně těží z odkazu těchto tří mistrů světové kresby. Ochutnám-li však ten speciální, Kulhánkem namíchaný koktejl s esencemi Rembrandta, Goyi a Daumiera, uvědomuji si,  že pociťuji ještě další, pro mne novou a naprosto jedinečnou příchuť jemně sžíravé, současně tak laskavě chápající a tím nejniternějším člověčenstvím prosycené nadsázky.  A složení této další a rozhodující esence je právě tím pečlivě střeženým „výrobním tajemstvím“ Oldřicha Kulhánka.

            Oldřich Kulhánek mi již několikrát dokázal, že slovo přátelství není pro něho prázdným pojmem. Proto mne potěšilo, když projevil v červnu zájem o to, abych někdy letos v září nebo říjnu promluvil na vernisáži jeho díla v chrudimské galerii. V průběhu našeho červnového setkání jsem Oldřicha požádal, zda by pro mne neudělal grafiku pro jubilejní desátý ročník mezinárodních Haydnových slavností, na jejichž organizaci se již léta podílím. Oldřich Kulhánek jako vždy a bez řečí mé prosbě promptně vyhověl. Ani já a ani on jsme však tehdy netušili, že třídenní maraton těchto hudebních slavností, jehož se chtě nechtě musím zúčastnit, se dostane do časové kolize s datem chrudimské vernisáže, o kterém jsem se dozvěděl až dnes.

            Budiž proto útěchou Vám i Oldřichu Kulhánkovi ta skutečnost, že již teď jeho grafický list s podobiznou Josepha Haydna slaví mimořádný úspěch u zahraničních i českých účastníků Haydnových slavností. Což mimo jiné ukazuje to, že právě česká hudba a české výtvarné umění jsou pro nás tím nejlepším vývozním artiklem a jsou tím, čím jsme schopni účinně oslovit ostatní Evropu, a to nikoli jako nějaký chudý příbuzný, ale přinejmenším jako rovnocenný partner. A tento náš hlas by měl i nadále znít v celoevropském dialogu jasně a čistě, jako když udeříte o stůl plnou mincí z ryzího kovu.

            A budiž také útěchou pouze Oldřichu Kulhánkovi ten fakt, že je nesporně již po léta autorem, jehož výtvarného projevu si cení nade vše jiné snad každý Čech. A každý Čech s nevšední chutí sbírá Kulhánkovy obrázky….  Mám samozřejmě na mysli ty půvabné bankovky, jejichž je Oldřich Kulhánek autorem. A tak, při vší úctě k Evropské unii, kdybych měl na vybranou jen jednu jedinou možnost volby mezi českou bankovkou a bankovkou Evropské unie stejné nominální hodnoty, tak bych, při zvažování kupní síly a výtvarného provedení těchto dvou bankovek, dal jednoznačně přednost bankovkám z dílny Oldřicha Kulhánka.

            Děkuji Vám všem za pochopení, neboť doufám, že omluvíte mou fyzickou neúčast na vernisáži, protože v duchu budu stejně s Vámi. Přeji Vám příjemný zážitek!

            V Praze, krátce po půlnoci, v pátek dne 13. září 2002

                                                                            JUDr. Lubomír  V o l e n í k