|
„Roubuji
techniky leptu a litografie na linoryt, aby se zušlechtil
tak, jako se to dělá se stromem“
Pablo Picasso
Takovým
přirovnáním Picasso dokonale vystihl své pěstitelské
pokusnictví v grafice, která zaujala v jeho pozdním díle vyjímečné místo a svým způsobem výsadní postavení. Grafika
svou početností a rozrůzněním málem vytěsnila malbu z tvorby
malíře, který ve svých osmdesáti a devadesáti letech
nepředstavitelně intenzivně pracoval, pořád zaujatý a
neúnavně vynalézající.
První
grafické listy Picasso vytvořil v roce 1905 – soubor
patnácti suchých jehel a leptů Les Saltimbanques vydal ve
spolupráci s galeristou Vollardem v roce 1913.
Více se
grafikou začal zabývat až v roce 1930 a teprve po 2. světové
válce se Picassova grafická tvorba rozvinula do plné šíře.
Stejně jako Marc Chagall, tiskl Picasso své litografie
v Ateliéru Mourlot, kde ve spolupráci s předním tiskařem
Henri Deschampsem vytvořil jenom v letech 1945 – 1949 dvě
stě litografií.
Když v
roce 1945 Picassa uchvátila litografie a vzbudila v něm
velkou chuť zkoušet a kombinovat různé technické postupy,
sám se vyjádřil: „bylo třeba obohatit litografii technikou
leptu. Zdá se mi, že se to podařilo.“ Picasso měl vždy
štěstí na realizátory svých záměrů, řemeslný fortel tiskařů
mu vycházel vstříc, dovedl v nich probudit zájem, aby se
podíleli na jeho experimentování. Pro litografii našel
jedinečného spolupracovníka v Mourlotovi, jehož litografická
dílna ho přitahovala a podněcovala k práci.
V roce
1957 zahájila činnosti nová Kahnweilerova galerie pod jménem
Louisy Leirisové. Picasso k této příležitosti Kahnaweilera
portrétoval, několikrát v jediném dnu, třetího června.
Kreslil litografickou tužkou na papír podložený dřevěnou
deskou, takže struktura dřeva vystupovala. Picasso tak
využil techniku frotáže v litografii. (V naší sérii je
požita stejná technika u portrétu Lva N.Tolstého.)
Kahnweiler byl objektivní pozorovatel.. Podal zprávu o
druhém Picassově grafickém zaujetí, tentokrát pro linoryt.
Opět byla „příležitostná práce“, když Picasso z rodinných
důvodů strávil léto roku 1959 v Cannes a začal spolupracovat
s tiskařem Arnérou z blízkého Vallauris. Vymyslel zcela
novou techniku, „nedělal rozdíl mezi rytinami reliéfními a
rytými do hloubky“, všechno dal tiskout touž deskou, kterou
pokaždé obměňoval. Vyškraboval dlátem kresbu hned nato, co
byla poprvé otištěna.
Zajímá
nás nejen technika těchto linorytů, ale i jejich styl. Linie
a barevné plochy vytvářejí formu přehlednou a rytmickou,
vyvolávající radostnou atmosféru, s postavami hrajících a
tančících faunů. Velmi se přibližují Matissovi, jeho Radosti
žít, jenom představa je picassovsky bujnější a nespoutanější,
místo pastorále bakchanále. V Bakchále s býkem se předvádí
scéna jakoby magického obřadu, postavy nejsou vzdáleny
předhistorickým kresbám, jsou to však zcela picassovské
znaky, okamžitě srozumitelné a sugestivní svým nábojem
vitality.
Soubor
linorytů vydaný v roce 1959 se setkal s velkým zájmem ze
stran sběratelů umění, a protože byl vytvořen již zmíněnou
technikou „odebírání“ materiálu z desky, nebylo možné
dotisknout další náklad. Proto Kahnweiler přesvědčil Picassa,
aby tento soubor vytvořil ještě jednou a pro odlišení ve
zmenšené verzi na 42% z původní velkosti. Tento druhý soubor
vznikl v režii galerie Louise Leiris v roce 1962.
Slavným tématem, malovaným v několika verzích podle obrazu
N.Poussina a J.L. Davida je Únos Sabinek. Picasso změnil nejen
pojetí, ale i výklad námětu. Původní obrazy nepředstavují
scénu únosu, ale boj Sabinů s Římany v okamžiku, kdy Sabinky
usmiřují obě strany, myšlenkou byl tedy smír. Tento Únos
Sabinek nese datum 24.10.1962. Byl namalován v Mougins, o
dva dny později vznikla tamtéž litografie nesoucí datum
26.10.1962
V letech
1963-65 zabíral velký díl Picassovy grafické tvorby námět
Malíř a jeho model a často se objevuje i v souběžných
malbách. Grafická tvorba, zdá se, nabízela ještě bohatější využití
tohoto úrodného tématu s mnohovýznamnou problematikou
filozofickou a estetickou. Ze dvou elementů stavěl Picasso
opozitní dvojice: principu mužského a ženského, aktivního a
pasívního, fyzického a duchovního, slabosti a síly, krásy a
ošklivosti, stáří a mládí. Stojí proti sobě i vzájemně se
doplňují, neexistuje jeden bez druhého, ve své protiváze
neustále obnovují rovnováhu.
Eva Petrová |
