Co je vlastně RAKU ?


Čodžiró (1515-1592), syn korejského hrnčíře, který se přestěhoval do Japonska, vypálil roku 1576 první RAKU. Za nejvýznamnějšího mistra RAKU je považován Čodžirův vnuk Dóndžu. Dílna na výrobu raku v Kjótu, kterou založil Dóndžu, vyrábí dodnes nádoby na čajový obřad.

První, kdo upozornil západní svět na RAKU, byl Bernard Leach, malíř bez jakýchkoliv zkušeností s keramikou. Po čas jeho pobytu v Japonsku (1911) navštívil Raku oslavu a jako mnozí byl tak představen technice pálení raku. Stal se svědkem procesu dekorace přežehnutých kusů podivnými barvami a posléze namáčení těchto kusů do velice husté glazury. Tato zkušenost ho motivovala ke studiu keramiky.

Warren Gilbertson byl pravděpodobně první keramik, který představil techniku pálení raku Spojeným státům americkým přímo. Gilbertson žil a pracoval v Japonsku v období 1938-1940 a po svém návratu uspořádal v Art Institute of Chicago výstavu svých děl. To, že proces raku pálení zaznamenal vývoj a změny byla pravděpodobně vina nedostatku informací. Hal Riegger, jeden z prvních průkopníků nového RAKU, k tomu v červnu 2000 řekl: „Kde jsem přišel na myšlenku redukce glazur po pálení si opravdu nepamatuji. Kromě informací získaných od Leache a Gilbertsonových prací byl mým jediným zdrojem informací katalog čajových misek raku od Kaz Harai, studenta Kalifornské školy umění v Oaklandu. Musel jsem si dostupné informace špatně vysvětlit, to je jediné vysvětlení, které mne napadá.“

Pravděpodobně nejvíce zodpovědný za popularitu raku pálení v USA je však keramik Paul Soldner. Začal experimentovat s raku na základě informací z Leachovy knihy A potter’s book a knihy Book of tee okolo roku 1960. Vzhledem k tomu, že byl z práce znuděný a současně nespokojený se vzhledem barev na jeho kusech, „zahodil” spontánně jeden žhavý kus do listí a zrodil se objev zakuřování keramiky po pálení. V době těchto experimentů Soldner netušil, že japonský způsob raku je odlišný.

RAKU se rozděluje na dva druhy: červená keramika a černá keramika. Červená keramika japonského stylu raku je nízkopálená keramika, po vyjmutí z pece volně chlazená na vzduchu. Červená barva je získána pomocí Orche engoby, olovnatými glazurami a pálením v peci na dřevěné uhlí.

Černá keramika je stejně jako naše kamenina pálena na vysokou teplotu, po vyndání z pece je chlazena pomalu. Barvy jsou docíleny speciálními glazurami s vysokým obsahem oxidu železa, mědi a manganu. 

Když Soldner na počátku sedmdesátých let navštívil Japonsko, začalo být i jemu jasné, že proces zakuřování kusů po pálení, přesunování z pece rovnou do vody, „halo efect“ vznikající okolo dekorace, není tradiční japonské raku. Japonští mistři mu řekli, že tento proces je zcela nový a jen jeho. Raku se zcela jistě stále vyvíjí.

Keramik Michal Plíhal
 

Michal Plíhal se narodil v roce 1965 v Brně, ale brzy se přestěhoval do Moravského Berouna. Tam se poprvé v Lidové škole umění pod vedením sochaře Jiřího Dvorského setkal s keramickou hlínou.

Z krásné přírody Jeseníků odešel na uměleckoprůmyslovou školu  do Prahy. Během studii jezdil na praxi do keramického závodu Keralit v Litomyšli. Po maturitě v litomyšlském Keralitu začal pracovat. Osud mu dopřál poznat mistra kruhaře pana Maruškina, který ho velice ovlivnil. Pod jeho vedením Michal získal dobré základy pro práci na hrnčířském kruhu a řemeslnou zručnost.  Atmosféra staré dílny, vypalovací pece, způsob přípravy hlíny a láska k řemeslu ho pohltila již na celý život.  

Po revoluci odešel do soukromé keramické dílny. V té době se začal věnovat výrobě keramických šperků, zdobených drahými kovy: zlatem, platinou a kobaltem. Postupně založil svojí keramickou dílnu, kde se již 16 let vyrábí užitková  keramika a keramika  RAKU.





Michal Plíhal v součastné době žije se svou rodinou ve východních Čechách, u města Litomyšl v malé vesnici Netřeby. V jeho domě je keramická dílna, kde vzniká užitková keramika, pálená v elektrické peci i keramika pálená dřevem.

Ke keramice raku ho přivedla jeho žena Hanka Plíhalová Šafaříková (keramická škola Bechyně). Společně se zabývají odhalováním tajemství výroby keramiky RAKU již 16 let. S úctou dodržují technologický postup, který je naprosto odlišný od pálení běžné keramiky. Hliněný střep prochází obrovskými tepelnými šoky a redukcí v různých materiálech. Postup umožňuje dotyk se všemi živly, které se prolnou do konečného výrobku a dodávají mu energii přírody.

V jeho dílně vznikají i repliky pravěké a středověké keramiky, které přicházejí na svět původní technologickou cestou výroby. Inspiraci nachází Michal v období české secese a v základních přírodních tvarech.
 

Výstavy:

1998 – Havířov

1999 – Karviná

2000 – Lomnice u Tišnova

2000 – Karviná

2001 – Žďár nad Sázavou

2001 – Polička

2002 – Praha

2002 – Liberec

2003 – Trutnov

2008 - Litomyšl

2009 - Chrudim