Ota Janeček, charakteristický představitel tzv.
generace druhé světové války se narodil 15. srpna 1919 v Pardubičkách a zemřel v
Praze v roce 1996.
Byl všestraným výtvarníkem, který výrazně zasáhl do moderní české malby,
plastiky, volné grafiky a knižní ilustrace. Vnesl do poválečného umění hluboký
vztah k přírodě, která byla také neustále jeho základním inspiračním zdrojem.
Na počátku 40. let reagoval na odkaz Amedea Modiglianiho, jehož tvarovou zkratku chtěl
smířit s klasickou tradicí.
S rokem 1943 započalo v umělcově díle období kubismu. V padesátých letech se malíř dočasně vrátil k realistickému pojetí obrazu.
Počátek šedesátých let je pak nesen ve znamení nefigurativního názoru.
Ota Janeček je svými díly zastoupen v Národní galerii v Praze, v londýnské Tate
Gallery, v Národní knihovně v Paříži, v MC Nay Institute v San Antonio (USA), v
japonském Tochigi Prefectural Museum of Fine Arts a v National Gallery of Wales. |
Czech
painter, sculptor and illustrator. Born in Pardubicky, nr Pardubice, on 15
Aug 1919. Between 1938–39, he studied at the Czech Technical University in
Prague and between 1941–42 at the School of Applied Arts in
Prague.
In the 1940s, Janecek produced a number of paintings of female figures in
which he strove to recapture the style of Modigliani, endeavouring to
link it with the German Renaissance tradition. After 1943, his interest
in Cubism led him to re-evaluate the Cubist conception of nature, as
seen in his paintings of grass, birds, butterfly wings, etc.
In the late 1940s, Janecek returned to the realistic approach to art for a while,
drawing, illustrating, and painting. By
the late 1950s, his work began to show the influence of Paul Klee and of
Seurat’s pointillism. His interest in capturing natural elements led
him to non-figurative brushwork, paraphrasing the richness of natural
forms, visible in the cycles Organisms and Forms as well as
sculptures, e.g. Form and Sculpture. By the early 1970s, Janecek had
arrived at a stylistic synthesis of his previous themes and artistic
ideas, which continued to reflect his personal lyricism.
|
