Jaroslav Rössler


 

JAROSLAV RÖSSLER
abstraktní fotografie / abstract photography
1923-1978




 

 

Jako umělecký fotograf je Jaroslav Rössler (25. 5. 1902 ve Smilově – 5. 1. 1990 v Praze) inspirován ve dvou mohutných vlnách.

První fázi charakterizuje Karel Teige, když zjara roku 1923 v oslnění zvolá: "Vždyť je to lepší než Man Ray!" a přijímá Rösslera za člena nejdůležitější české tvůrčí skupiny 20. let, Uměleckého svazu Devětsil. Tento Rössler, vyučený v ateliéru Františka Drtikola (kde také poznal svou budoucí ženu Gertrudu Fischerovou), je prvním fotografem české meziválečné avantgardy. Znamená to více než patnáctiletý spurt na špici světového pelotonu, dílem přímo v Paříži, tehdejší metropoli euroatlantické kultury. Umělec holdoval fotografické abstrakci, o kterou na zlomu 10. a 20. let ve světě zavadilo jen několik experimentátorů, příkladně Alvin Langdon Coburn a Christian Schad... Vedle toho zaměstnávalo Rösslera i kreslení, lepení koláží či obrazových básní a výroba typografických montáží.

Současná výstava v Galerii ART ukazuje, že nejen meziválečný, nýbrž i poválečný odkaz Jaroslava Rösslera patří k nejpůvodnějším příspěvkům české fotografie do všeobecných dějin výtvarného umění. Žádný jiný fotograf nezůstal v abstraktní fotografii plodný po více než půl století. Tato skutečnost je poprvé doceněna a předvedena teprve Galerií Art.

Volnou tvorbou se začal Rössler znovu zabývat v půli 50. let. Navázal tam, kde ve Francii skončil, a slouží mu ke cti, že u toho nezůstal. Druhý dech Jaroslava Rösslera přináší fotografickou abstrakci naprosto nového rázu. Poválečné dílo souzní s projevy o generaci mladších současníků, kteří s rozběhem druhé poloviny XX. století odmítli tradici figurativního zobrazování, aby se probili k osobnímu výrazu. Vzdor všem mimořádným okolnostem odpovídá tento Rössler nárokům na pravoplatného příslušníka euroamerické vlny abstraktní exprese: od 50. let působí v linii jdoucí proti (dříve jím samým prosazovanému) geometrizujícímu zobrazování jednoduchých (a puristickým viděním dále zjednodušovaných) předmětů, stejně jako proti veškerým pozůstatkům tvarosloví předchozích avantgard. Ale zatímco po první světové válce inklinoval k pojetí dovolujícímu dekorativní rozvedení v rámci inzertní plochy, po druhé válce produkoval obrazy dokonale autonomní. V této fázi vzdáleně koresponduje s výtvarníkem Karlem Malichem, tak jako raným dílem neodvozeně připomínal malíře Františka Kupku i fotografie Man Raye a László Moholy-Nagye.

Mohutnost Rösslerovy pozůstalosti si dosud mohl ozřejmit málokdo. Jeho práce pronikaly na veřejnost nesystematicky. Teprve roku 2001, po premiéře velké putovní retrospektivy, připravené Uměleckoprůmyslovým museem v Praze, vyšla první monografie Jaroslava Rösslera v nakladatelství TORST. Po dvou letech následovala velká kniha nakladatelství KANT, která se dočkala americké reedice. Tak byla do centrální pozice ve světové historii vizuálního umění vrácena Rösslerova vynikající osobnost.

V důsledku souběhu mnoha okolností jsou často unikátní fotografie roztroušeny nejen v depozitářích slovutných ústavů, jejichž výčet zabírá v Nové Encyklopedii českého výtvarného umění několik řádek, nýbrž také v soukromých sbírkách.
Prodejní výstavu nových zvětšenin z původních negativů, uskutečněnou Galerií ART ve spolupráci s rodinou autora, zakládají obrazy první, předválečné etapy Rösslerovy tvorby. Nicméně z poloviny doslova objevuje období poválečné, dosavadními monografiemi jen naznačené.

V průběhu výstavy vyjde bibliofilie, reprodukující všech 41 exponátů a přinášející četná další vyobrazení v textu Josefa Mouchy.
 

 


zpět na první stranu
back to first page


 


home