Uspěl v Paříži, teď je zpět v Chrudimi

mfDNES, 19.5.2004

Loňského veletrhu Paris Photo se vůbec poprvé zúčastnila také Česká republika. Z českých umělců ve stánku Leica Gallery Prague sklidil největší úspěch pardubický fotograf Luděk Vojtěchovský. Poprvé od svého pařížského triumfu vystavuje na domovské půdě, v chrudimské Galerii Art. Výstava potrvá do 10. června.

Chrudim - Osamělý chodec mezi lovci náhodných setkání. Tak nazvala výtvarnice Běla Kolářová svého kolegu, pardubického fotografa Luďka Vojtěchovského.

Skromný, tichý, málomluvný fotograf dobyl svými abstraktními černobílými snímky pařížskou výstavu, o jeho fotografie byl mezi návštěvníky a kupci největší zájem.

Úspěch Vojtěchovského mile překvapil, z jedné úspěšné výstavy, byť je to jedna z nejdůležitějších událostí ve světě fotografie, se ale navěky žít nedá.

"Jsem moc rád, že jsem nezklamal Leica Gallery, která mě tam představila. Samozřejmě jsem byl moc překvapený zájmem o mé fotky, prodal jsem jich tam nejvíc z českých fotografů a dostal hodně peněz. Myslel jsem si, že jsem milionář. Vrátil jsem dluhy, něco dal dětem a už jsem zase tam, kde jsem byl," přiznává rodák z Čáslavi, který se jako chlapec přestěhoval s rodiči do Pardubic.
Na pařížském veletrhu uspěl Vojtěchovský v "konkurenci" pěti set snímků více než padesáti fotografů, mezi kterými byla taková jména jako Dagmar Hochová, Milan David nebo František Drtikol, Josef Sudek či Josef Funke.

Příchozí si ale získaly Vojtěchovského křehké fotografie, které si hrají s harmonií šedé, bílé a hedvábně černé. Jiné než černobílé snímky totiž fotograf oceněný mnoha mezinárodními cenami odmítá fotit.
"Je to dané světem, který vytvářím. Tam barva neexistuje. Černobílá mi dává nejvíc možností, volnost zpracování při focení, při úpravě negativu škrábáním, vytvářením sendvičů. Fotku můžu nadržovat, jak chci, můžu ji zeslabovat, tónovat. Neumím si představit, že moje fotografie by nebyly černobílé," vysvětluje Luděk Vojtěchovský.

Chci dělat jen svůj svět, říká fotograf

V chrudimské Galerii Art Světlany a Luboše Jelínkových představuje Vojtěchovský fotografie z cyklu Mezihra. Při jejich výrobě nepoužíval ani fotoaparát, pouze zvětšovák.
"Chci dělat "zvláštní" realitu, jinou, čistou. V podstatě dělám jenom můj svět, fotím věci, abych změnil jejich původní význam. Fotit u rybníka mě moc nebere, nedává mi to fantazii. Hezká fotka se okouká za tři dny, ale k těmto fotkám je možné se stále vracet a vidět v nich pořád něco nového," tvrdí Vojtěchovský s tím, že svou fantazii nechává ovlivňovat vším kolem sebe.

"Najednou na mně nějaká věc začne mluvit. Třeba jednou chtěl můj syn Dominik smirkový papír, šel jsem do garáže a tam jsem jeden vytáhl. Bylo na něm něco těžkého, a tak se krásně poškrábal... Dominik ho už nedostal, dal jsem mu jiný, nový," říká s úsměvem.

Výstava Luďka Vojtěchovského v Galerii Art potrvá do 10. června. Pro návštěvníky je otevřena od pondělí do pátku od 10 do 12.30 a od 14 do 17 hodin. V sobotu je otvírací doba od 9 do 11.30 hodin.

Foto: KRAJINA ZE SNU. "Z vlastního rozhodnutí osamělý chodec mezi lovci náhodných setkání," charakterizovala výtvarnice Běla Kolářová fotografa Luďka Vojtěchovského. Po fantastickém úspěchu svých snímků v Paříži nyní Vojtěchovský vystavuje v chrudimské Galerii Art.

Autor: (man)
 

Zástupci české fotografie v Paříži zabodovali

PAŘÍŽ, 2. prosince 2003

Letos poprvé se veletrhu Paris Photo zúčastnila Česká republika. Svůj stánek na prestižní světové fotografické události v Paříži představila Leica Gallery Prague. Veletrh Paris Photo je jednou z nejdůležitějších událostí z oblasti fotografie ve světě. Během několika dnů se pod jednou střechou v reprezentativních prostorách Carrousel du Louvre setkávají všichni důležití světoví galeristé, sběratelé, teoretici, fotografové a milovníci fotografie.

Nejproslulejší světové galerie zde nabízejí to nejlepší ze svých sbírek, od originálů Gustava le Graye, Edwarda Muybridge, Eugéna Atgeta přes fotografie od Edwarda Westona, Walkerse Ewanse, Henriho Cartiera Bressona, Williama Kleina po tvorbu současných umělců Thomase Ruffa, Susan Degresové a mnoha dalších.

Několik desítek metrů dlouhé fronty
Díky umístění veletrhu v centru Paříže a originalitě uspořádání, které každý rok věnuje část prostoru mladým autorům z určité země (tentokrát z Mexika), navštívilo letošní Paris Photo během čtyř listopadových dnů 42 000 návštěvníků. Několik desítek metrů dlouhé fronty na lístky polevovaly jen v dopoledních hodinách. Mezi 93 galeriemi a 11 nakladateli z 15 zemí měly nejpočetnější zastoupení Francie (39), Německo (19), USA (10), Velké Británie (9) a Nizozemsko (7). Poprvé byla na veletrhu zastoupena také Česká republika. Leica Gallery Prague do Paříže přivezla okolo pěti set fotografií od více než padesáti českých autorů.

Prezentace domácí fotografické scény, která počínala rokem 1865 a končila fotografickou produkcí současných umělců, dopadla v Paříži nad očekávání dobře. K autorům, jejichž fotografie slavily letos v Paříži největší úspěch, patřili Luděk Vojtěchovský, Václav Jirásek, Pavel Dias, Dagmar Hochová, Adolf Zika, Miloslav Stibor, Daniel Šperl, Milan David či Viktor Kolář. Ze starších autorů pak ve francouzské metropoli diváci uviděli již etablovaná jména jako František Drtikol, Josef Sudek, Josef Funke, Jaroslav Rössler, Eva Fuka, Jan Lukas či Zdeněk Tmej.

                                                                     Daniel Petřina

Fragmenty našeho života

Když jsem se zamýšlel nad tím, co charakterizuje tvorbu posledních let známého pardubického fotografa Luďka Vojtěchovského, přišlo mi, že tím nejpodstatnějším rysem je schopnost autora zachycovat fragmentárnost světa a převádět ji v řád. Cesta k jeho dnešnímu fotografickému výrazu a rozpoznatelnému rukopisu byla postupná, logická, bez náhlých odbočení a uspěchaných dobových experimentů a mód.

Luděk Vojtěchovský začínal jako reprodukční fotograf ve Východočeských tiskárnách, později působil jako fotograf Krajského střediska Státní památkové péče v Pardubicích. Dnes je samostatně pracujícím fotografem. V letech 1974 - 1978 fotografoval Luděk Vojtěchovský staré lidi a děti na ulicích, později v průběhu dalšího desetiletí se soustředil na město samotné, na jeho fragmenty, opuštěné ulice a oprýskané zdi. V posledních letech se věnoval kromě portrétní fotografie hlavně aranžovaným kompozicím, které volně, ale logicky navazují na jeho předchozí fotografie fragmentů města.

Jeho dnešní, převážně abstraktní kompozice evokující realitu města a krajiny, však na rozdíl od předchozí tvorby nevznikají v terénu, ale přímo ve fotokomoře. Realita města s jeho ulicemi a zdmi byla nahrazena realitou předmětů, věcí kolem nás, věcí, které často ani nevnímáme; a když, tak jako odpady naší každodenní činnosti. Tyto banální předměty jako jsou odstřižky papírů, kartonů, skla se stopami po kapkách vody, plechy, textilní vlákna, uschlé listy a mnoho dalších předmětů uvádí fotograf do nových vztahů a souvislostí a vytváří tak novou realitu - čisté kompozice pevného řádu, fiktivní architektury měst a krajin. V kompozicích Luďka Vojtěchovského můžeme vycítit i jejich jakousi skrytou symboliku, i když ji autor jako symboliku pravděpodobně ani nezamýšlel. Přesto je přítomna: svět dneška jakoby postrádal celost. Jeho nejistota, neklid a rozbitost na fragmenty je znamením naší současnosti.

Současné práce Luďka Vojtěchovského vznikají netradiční cestou bez použití fotografického aparátu pouze pod zvětšovacím přístrojem. Autor užívá postupů klasické fotografie. Zasahuje do negativu, a již mechanicky nebo cestou chemickou, používá také sendvičů (tzn. dvou negativů položených na sebe ve zvětšovacím přístroji). Tvorba Luďka Vojtěchovského dozrála k vysoké kvalitě 
intenzivní a dlouholetou prací v tichém soustředění. Jeho dílo je důkazem, že umění fotografie vyrůstá nenápadně i mimo velká centra a v době digitálních manýr všeho druhu stále ještě (!) na půdě klasických fotografických postupů.
                                                            Lubomír Netušil, 2003