Luděk Vojtěchovský
nedbá na lákání neustále nově vynalézaných perfektních
fotoaparátů, které po cvaknutí závěrky zhotoví jakoukoliv
fotografii. Raději se zavírá v temné komoře pod zvětšovacím
přístrojem, aby na bílé ploše citlivého fotopapíru nebo
negativu vytvořil fotografii podle vlastních představ. V
harmonii šedí přes bílou až k sametově černé. Z vlastního
rozhodnutí osamělý chodec mezi lovci náhodných setkání.
Běla Kolářová
Ludek Vojtechovský scorns the attractions of the never ending
cycle of newly discovered, perfect cameras that produce any type
of photograph simply by pushing a button. He’d rather lock
himself in a darkroom with his enlarger and use the white surface
of sensitive photographic paper or a negative to create
photographs in accordance with his own desires – in harmony,
from gray to white to a velvety black. He is of his own choice a
solitary walker amid the hunters of accidental encounters.
