Česká socha 1900 - 1950 sochy
Benda, Dobiáš, Lidický
Břetislav Benda
Klečící dívka
patinovaná sádra
výška 25 cm, šířka 13 cm, hloubka 18 cm
6 200 Kč
Břetislav Benda
Klečící dívka
patinovaná sádra
výška 25 cm, šířka 13 cm, hloubka 18 cm
Břetislav Benda
Klečící dívka - signatura
patinovaná sádra
výška 25 cm, šířka 13 cm, hloubka 18 cm
Břetislav Benda
28. března 1897 Líšnice u Milevska – 19. srpna 1983 Praha
Narodil se jako nejstarší ze sedmi dětí učitele Františka Bendy. První tři ročníky měšťanky vychodil v Milevsku, kde na podnět svých učitelů začal rozvíjet svou zálibu v kreslení. Od roku 1911 do 1915 navštěvoval sochařskou a kamenickou školu v Hořicích. V roce 1915 byl přijat na Akademii výtvarných umění, kde se stal žákem Josefa Václava Myslbeka. Jeho studia však přerušila první světová válka a v roce 1916 musel narukovat. Pod těžkou palbou v Itálii utrpěl v roce 1917 vážná poranění obou dlaní, avšak toto zranění mu v další tvorbě nebylo překážkou. Během léčení ve vojenské nemocnici na Strahově docházel do Myslbekova ateliéru. V letech 1919 až 1922 pokračoval ve studiu na Akademii pod vedením Jana Štursy. Jeho umělecký projev nejvíce vystihují slova umělce: „Neznám motiv vzácnější, než je lidské tělo, a především ženské.“ Bendovo dílo je pevně novoklasicistní, jako dovršení odkazu Jana Štursy.
Karel Lidický
Dětský akt
bronz, 1942
46 cm
25 000 Kč
Karel Lidický
17. června 1900 ve Hlinsku – 21. května 1976 v Praze
Narodil se 17. června 1900 v Hlinsku v rodině kameníka. V dílně otce zůstal do roku 1914 jako jeho učedník a pokračovatel rodinné tradice. V roce 1922 studoval na sochařsko -kamenické škole v Hořicích. V roce 1925 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Pražskou Akademii studoval v letech 1926–1931 v ateliéru drobné plastiky a medaile u profesora Otakara Španiela. Jeho práce se Španielovi zalíbily natolik, že ho požádal o pomocnou spolupráci na modelu vrat pro Svatovítskou katedrálu. Stěžejní dílo Karla Lidického je pomník Mistra Jana Husa pro nádvoří pražského Karolina. Lidický náleží k nejvýznamnějším autorům českého klasického portrétu, pokračovatelům monumentální realistické tradice J. V. Myslbeka. Některé podobizny v moderní koncepci souzní s dílem Charlese Despiaua a italských neorealistů jako byl Giacomo Manzú, s nímž Lidického pojilo celoživotní přátelství. Stěžejní je jeho popření impresionistických forem, které do té doby v portrétu převládaly. Od roku 1965 působil na pražské Akademii výtvarných umění.
