Ivana Lomovámalířka, grafička a ilustrátorka / painter, graphic artitst and illustrator

Ivana Lomová se narodila 22. listopadu 1959 v Praze. Absolvovala Fakultu architektury ČVUT Praha (1978-83). Od roku 1984 publikovala kresby v novinách a časopisech, ilustrovala více než 25 knih, zejména pro děti a mládež, napsala a nakreslila komiksový seriál pro děti, pracovlaa pro kreslený film.

Volná kreslířská a grafická tvorba, zprvu v duchu tzv. české grotesky, s nadsázkou komentuje společenskou situaci a její vliv na psychiku jedince; postupně se emancipuje od ironie a získává hlubší existenciální vyznění.

Významným tématem je paměť, vzpomínky, společenské a rodinné rituály, vztahy mezi blízkými lidmi, postoje a očekávání vyplývající z genderových rolí. Samota a složitost vztahů mezi mužem a ženou.

 

Za svou tvorbu získala řadu ocenění:

2010: Celeste Prize – finaliska, mezinárodní cena současného umění, obor malířství

2006: Nejkrásnější česká kniha roku 2005 (2. místo, L. Kíma-Slavná Nemesis, nakl. Aulos)

2006: 3. cena – Art Colony, Avsenik, Slovinsko

1995: Grafika roku 1994 (Cena Středoevropské galerie a nakladatelství)

 

Tvorbu Ivany Lomové definuje nikoli onen fotografický „magický realismus“, díky němuž na jejích obrazech přesně rozpoznáváme situaci, ve které se zobrazené postavy nacházejí – a kdy podléháme jejímu emocionálnímu vyznění, ale spíše schopnost vytěžit z konkrétního prostředí maximum významu. Její díla jsou vždy nějak lokalizována: do kavárny, do městského prostoru, na pláž, na pěšinu, do pokoje.
Jestliže je její tvorba pro své popisné kvality obvykle řazena do širokého proudu realismu, ať už s odkazem k nové věcnosti dvacátých let, anebo k linii Hopperovské, jsou to především kategorie romantismu, jimiž lze asi nejlépe popsat její účinky.
Častá volba příznakově horizontálního formátu plátna napomáhá melancholii a závrati, které z jejích obrazů cítíme. Ty se však u Ivany Lomové, neprojevují jako melancholie kontemplující neuchopitelnou hloubku či závrať vertikály, ale jako melancholie a závrať povrchu. To, co nás přesahuje a co neumíme změřit, není náš subjekt či vznešenost přírody překonávající jakýkoli pojem, ale vzájemné zrcadlení všeho toho, co známe, co máme po ruce a čím jsme. Zrcadlení jako bezvýchodnost i útěcha.
Ivana Lomová je umělkyní na první pohled věcnou, až popisnou. A právě její pečlivá pozorování nás jemně dovádějí k poznání, jak se najednou v tom, co důvěrně známe, objevuje propast. Závrať z neznámého, kterým se díky obrazům Ivany Lomové stáváme i sami pro sebe.

                                                                             Marek Pokorný