Jan Vičar

Jan Vičar, *1967 ve Svitavách, studoval na AVU v Praze, Ateliér krajinomalby (doc. Hodonský), Ateliér grafiky (doc. Lindovský) 1987 – 1993, řadu let se věnoval pedagogické činnosti, naposledy jako vedoucí Ateliéru grafiky, PF MU v Brně. Získal řadu ocenění, například Prix de Gravure Mario Avati (2018), kterou uděluje francouzská Académie des Beaux Arts (získal tak nejvyšší ocenění za grafickou práci na světě), Boudníkovu cenu (2020) nebo Premio Leonardo Sciascia (2022). Je zastoupen ve sbírkách řady veřejných i soukromých institucí, mj. Národní galerie v Praze a Nadace Petera a Irene Ludwigových. Žije a pracuje nedaleko Telče, ale převážně v zahraničí (Francie, Itálie, Maroko, Jihoafrická republika, USA).

… Vičarovou erbovní technikou je však jednoznačně linoryt. Linoleum mu vyhovuje svou přizpůsobivostí, relativní nenáročností na zpracovávání a dostupností. Matrici zpracovává klasickými rýtky, ale třeba i mezzotintovou skoblinou nebo ruční cirkulovou pilou. Výsledný otisk někdy ještě ručně domalovává či podmalovává. Individuální autorské zásahy v průběhu procesu tisku, velké formáty /kvůli nimž si neváhal sestrojit speciální lis/, nízký náklad, neortodoxní podložky i způsoby adjustace - to vše dělá z Vičarových prací v pravém slova smyslu grafické obrazy, které mají skoro vždycky charakter unikátu tak, jako v případě malby… 

(Radek Wohlmuth, 2005)