BOŘEK ŠÍPEK & AJETO

4. června - 6. září 1998

Společná výstava proslulého architekta a designéra 
se skláři z Lindavské hutě

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Co psaly noviny …
 
Dva roky čekal Luboš Jelínek, majitel chrudimské galerie Art, než designer Bořek Šípek přikývl k uspořádání své třetí výstavy v Čechách. Chrudimská periferie ani gotický výstavní sklep neměly pro světoznámého architekta ten správný zvuk, dostala jej teprve myšlenka spojit Šípkovu produkci s díly těch, kteří jeho návrhy realizují. Do konce srpna je tedy v Chrudimi k vidění první společná výstava návrháře Bořka Šípka a sklářů z lindavského studia Ajeto.
 
Výstava je o to prestižnější, oč více se sám Šípek podobným projektům v tuzemsku brání. Vzhledem k vytíženosti, zapříčiněné na jedné straně zahraničními zakázkami a na druhé straně působením na vídeňské universitě a v ateliérech pražské UMPRUM, je to bohužel pochopitelné. Navíc, Česko není uměleckým pupkem světa, a tudíž předchozí skoupá prezentace v pražské galerii Švestka a především souhrnná výstava v Národním muzeu by přece mohly stačit.
Nicméně právě díky nápadu představit veřejnosti celý tým osobitého návrháře putovala do Chrudimě spolu s dvacítkou křehkých kousků Bořka Šípka také samostatná expozice severočeské sklárny Ajeto, jejíž tón bezpochyby udává Petr Novotný, titulovaný Mistr sklářského řemesla, a Libor Fafala, mág sklářské technologie. Avšak ani spojení této mistrné trojice nepřesvědčuje bezmezně, že užitkové sklo může být líbivé. Průměrný Čech, po léta mrzačený uniformitou některých zdejších sklářů, jen opatrně hledá nadchnutí pro Šípkovu zálibu v nabubřelých tvarech či přísně geometrických liniích, podpořených jakoby bezmyšlenkovitými barevnými kombinacemi.
Chrudimští se tedy rozhodli ke skrytému útoku: Šípkovu expozici rozmístili ve ztemnělém gotickém sklepě, nečekaně zaplněném směsicí vláčné hudby a vůně. “Chceme vyvrátit představu, že se na venkově nemohou dít zajímavé věci. Bořek Šípek je nezvyklý typ a velmi moderně uvažující, charismatický člověk. Sklo, které dělá, je přesně takové. Má příběh, je magické,” očišťuje Luboš Jelínek kořeny svého nápadu. A zdá se, že tohle zabírá. Dokonalá kompozice hrubě otesaného kamene a čistých obrysů vystaveného skla, doplněná o účelové nasvícení barevných detailů přitahuje i odpůrce všeho skleněného natolik, že odcházejí s pocitem, já se tam vrátím. Přitažlivost způsobují nejen štítky se jménem umělce, který navrhoval interiér Lagerfeldova pařížského butiku a jako první po Josipu Plecnikovi mohl zasáhnout do vnitřní tváře pražského Hradu, ale zejména nečekaná vyváženost uspokojující všechny smyslové vjemy. Bez rozmyslu není ani rozmístění skla značky Ajeto do prostoru ohraničeného kovovými větvemi stojanů (ne nadarmo se tato exhibice jmenuje Les), které staví na pronikavém kontrastu těžkopádného železa a elegantní dynamiky ostře barevných exponátů. 

Chrudimské galerii Art se prostě podařilo polidštit u nás opovrhované téma českého skla, což je v kontextu provinčního prostředí o to úctyhodnější.

Ivona Ročárková, Lidové noviny