Česká grafická modernaPráce na papíře 9-10/2017

Blažíček, Čapek, Hoffmeister, Hofman

Oldřich Blažíček

5. ledna 1887, Slavkovice - 3. května 1953, Praha

Oldřich Blažíček pocházel z velmi skromných poměrů. Vyučil se u svého bratra malířem pokojů a poté odešel do Prahy za prací. Dva roky trvalo, než se s pomocí hraběte Gudenuse z Velkého Meziříčí dostal na vytoužená studia. Nejprve studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesorů Dítěte a Maška, po čtyřech letech přešel na Akademii, kterou absolvoval u Hanuše Schweigera, na jehož popud věnoval svoji pozornost malbě interiérů.
Nebyl jen svrchovaným malířem-krajinářem své rodné Vysočiny, ale proslavil se také malbou chrámových interiérů. Jeho nesmírná pracovitost přinesla úspěchy. Již na Akademii byl kritikou velmi nadšeně přijat jeho obraz svatovítské katedrály a poté následovaly obrazy dalších kostelních interiérů doma i v cizině.

Oldřich Blažíček nebyl vpravdě modernistou, tak jak je dnes vnímáme, i přes moderní přístup ke krajinomalbě patřil ke konzervativnější akademické části české výtvarné obce. Jeho grafický list Na jezeře umisťujeme na výstavě Česká grafická moderna jako první, snad pro uvedení do předválečné atmosféry či pro připomenutí, že nejenom avantgarda vytvářela kvalitní umělecká díla.

Oldřich Blažíček
Na jezeře

litografie
19,5 x 23 cm, 1939

Josef Čapek

23. března 1887, Hronov - duben 1945, Bergen-Belsen, Praha



Známe ho jako karikaturistu, ilustrátora, grafika, malíře, básníka, esejistu, prozaika, zahradníka.
A přitom začal v Úpici jako tkadlec, montér a zámečník, který si "nepředstavoval malování obrazů jako práci mnohem lehčí a blaženější, než je smontování tkalcovského stroje a tkaní cvilinku".
V 1911 se Josef Čapek (1887-1945) přes Španělsko vrací z téměř ročního pobytu v Paříži, kde jako jeden z prvních navázal kontakty s pařížským uměleckým světem a přivezl poznatky o Apollinairovu volném verši i o principech Braqueova a Picassova kubismu. Nikdy ovšem vynálezce kubismu nenavštívil, nesetkal se dokonce ani s českými kubistickými umělci, kteří pobývali ve Francii ve stejné době (Coubine, Filla, Gutfreund, Justitz, Kupka).
Po rozchodu se Skupinou výtvarných umělců Mánes zůstává stranou zájmu. Do 1917, kdy mu progresivní berlínský časopis Die Aktion věnoval zvláštní číslo, neprodal v Čechách jediný obraz (dnes se jeho olej nesežene pod milión korun). Na konci války už tiskne grafiky doma, stává se jedním z Tvrdošíjných, publikuje v Červnu a v Musaionu.
Později se distancoval od dogmat kubismu, proto mu názorová skupina okolo Kramáře a Filly nemohla přijít na jméno. Není náhodou, že ve velmi populární melantrišské edici monografií Prameny, sbírka dobrého umění, se Čapek dostal na řadu až jako šestnáctý (edici řídil Emil Filla). Řád kubismu se mu zdá příliš sešněrovaný, zavazující; začíná ho přetvářet do polohy lidového až něžného či dětského tvaru. Byl sběratelem nejskromnějšího umění a uměl se obdivovat všemu, čemu se diví jen děti. Právě dětský pohled vedl Čapka k vrcholným dílům.
V grafických technikách byl Josef Čapek samoukem, protože na Uměleckoprůmyslové škole žádnou výuku nedostal. Zajímá ho figura a z figury hlava; nevěstky, žebračky, prodavači kohoutků, pijáci, harmonikáři, námořníci, matky s dětmi. Jednoduchým vrypem do linolea nebo tahem štětce po litografickém kameni stylizoval svůj rukopis, který je rozeznatelný ode všech před ním a po něm. Převážná část Čapkovy grafiky tvoří knižní linorytové ilustrace včetně obálek a časopisecké kresby. Raritní volné listy existují především v souborech a jsou dnes prakticky nedostupné.

Josef Čapek
Hlídací pes

linořez
4 x 6,5 cm, 1921
1.400,- Kč / CZK

Josef Čapek
Pes a hvězdy

linořez
11 x 7 cm, 1921

Josef Čapek
Podzim

linořez
21 x 15 cm, 1916-17
rámováno / framed

Josef Čapek
Vlny

linořez
19 x 12 cm, 1926

Adolf Hoffmeister

15. srpen, 1892, Praha - 24. červenec 1973, Říčky



Narodil se v rodině pražského advokáta JUDr. Adolfa Hoffmeistera a jeho manželky Marie, rozené Schnöblingové.
Studoval na gymnáziu a po maturitě pokračoval v studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1927 spolupracoval s Osvobozeným divadlem, pozdějipracoval jako redaktor v Lidových novinách a v Literárních novinách.
V roce 1939 emigroval do Paříže, kde byl 7 měsíců vězněn, a po kapitulaci Francie odešel do Maroka, kde se dostal do koncentračního tábora. V roce 1941 přes Lisabon dorazil do New Yorku, kde pracoval jako redaktor v Úřadě pro válečné informace
a jako hlasatel a redaktor Hlasu Ameriky.
Po válce pracoval pro UNESCO, od roku 1948 byl velvyslancem ve Francii, od roku 1951 byl profesorem a v letech 1954–1956 byl rektorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.
V roce 1920 se stal spoluzakladatelem Svazu moderní kultury-Devětsil, byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Po emigraci do Francie byl ve spojení s odbojovými organizacemi a založil i centrum čs. exilových kulturních pracovníků.
V letech 1965–1967 byl předsedou Svazu československých výtvarných umělců
a předsedou Československého PEN klubu.
Byl nejen právníkem a politikem, ale zejména ilustrátorem, autorem koláží, spisovatelem, básníkem, dramatikem, organizátorem zahraničních výstav
a sběratelem umění. Řadí se k předním osobnostem předválečné české avantgardy.

Adolf Hoffmeister
F. X. Šalda

zinkografie
23 x 17 cm, 1934

Adolf Hoffmeister
Krajina

linořez
17 x 13,5 cm, 1921

Adolf Hoffmeister
Publikum

zinkografie
17 x 11 cm, 1937
rámováno / framed

Adolf Hoffmeister
V+W - Hej Rup !

zinkografie
11 x 17 cm, 1937

Adolf Hoffmeister
Zraněná Evropa

zinkografie
17 x 11 cm, 1937

Vlastislav Hofman

6. února 1884, Jičín – 28. srpna 1964, Praha





Český architekt, urbanista, teoretik architektury, malíř, grafik, designér a scénograf.

Studoval architekturu a pozemní stavitelství na ČVUT v Praze v letech 1902 až 1907 u prof.J.Schulze, krajinářské kreslení u J.Kouly a figurální kresbu u A.Liebschera. Od roku 1918 byl členem skupiny "Tvrdošíjní", kterou dále tvořili malíři J. Čapek, V. Špála, J. Zrzavý, R. Kremlička a O. Marvánek. Šlo o představitele kubistické architektury.
Projektoval například Jiráskův a Štefánikův most, lávky na Slovanský a Židovský (dnes Dětský) ostrov, Ďáblický hřbitov nebo krematorium v Moravské Ostravě.
Kromě architektury se zabýval především jevištní výpravou. Za svůj život vytvořil přes 400 výprav, z toho přes 200 pro Národní divadlo v Praze, další pak pro Divadlo na Vinohradech a Státní divadlo v Brně. Ke svým scénám navrhoval i kostýmy
a masky. Spolupracoval s významnými režiséry, mj. s Karlem Hugem Hilarem, Karlem Dostalem, Janem Borem, Jiřím Frejkou, Alešem Podhorským, v opeře pak
s Ferdinandem Pujmanem a J.Munclingerem.
Získal mezinárodní uznání i v zahraničí, např. v roce 1925 v Paříži na Světové výstavě, v roce 1937 opět v Paříži na Mezinárodní výstavě technického umění
a v roce 1940 v Milánu na Mezinárodní výstavě scénografie.

Vlastislav Hofman
Čtenář

linořez
22 x 14,5 cm, 1921
4 000 Kč

Objednat

Vlastislav Hofman
Maska

linořez
20 x 13 cm, 1920

Vlastislav Hofman
Údolí

zinkografie
9 x 9 cm, 1918