Česká socha 1900 - 1950sochy
Dvořák, Benda, Lidický, Wagner
Karel Lidický
Dětský akt
bronz, 1942
46 cm
Karel Lidický
Busta Republiky
patinovaná sádra, 1933
46 cm
Karel Lidický
17. června 1900 ve Hlinsku – 21. května 1976 v Praze
Narodil se 17. června 1900 v Hlinsku v rodině kameníka. V dílně otce zůstal do roku 1914 jako jeho učedník a pokračovatel rodinné tradice. V roce 1922 studoval na sochařsko -kamenické škole v Hořicích. V roce 1925 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Pražskou Akademii studoval v letech 1926–1931 v ateliéru drobné plastiky a medaile u profesora Otakara Španiela. Jeho práce se Španielovi zalíbily natolik, že ho požádal o pomocnou spolupráci na modelu vrat pro Svatovítskou katedrálu. Stěžejní dílo Karla Lidického je pomník Mistra Jana Husa pro nádvoří pražského Karolina. Lidický náleží k nejvýznamnějším autorům českého klasického portrétu, pokračovatelům monumentální realistické tradice J. V. Myslbeka. Některé podobizny v moderní koncepci souzní s dílem Charlese Despiaua a italských neorealistů jako byl Giacomo Manzú, s nímž Lidického pojilo celoživotní přátelství. Stěžejní je jeho popření impresionistických forem, které do té doby v portrétu převládaly. Od roku 1965 působil na pražské Akademii výtvarných umění.
Karel Dvořák
Ležící dívka
terakota, 1938
v: 21 cm, d: 32
Karel Dvořák
1. ledna 1893 Praha – 28. února 1950 Praha
Původní profesí Karla Dvořáka bylo cizelérství, kterému se vyučil, pak navštěvoval Umělecko-průmyslovou školu a posléze Akademii výtvarných umění. Školení v Myslbekově dílně (1913) přerušila 1. světová válka, a tak pražskou akademii dokončil až v letech 1917–19 u prof. Štursy. Od roku 1928 byl profesorem Státní uměleckoprůmyslové školy v Praze. Bezprostředně po dokončení studií lze rozpoznat v jeho pracích vliv Štursův, ale také vliv italského renesančního sochařství. V dalším období se však Dvořák přiklonil ke Gutfreundovi a sociálnímu civilismu. Ve 30. letech se věnoval především monumentální tvorbě (Pomník legií pro Père-Lachaise v Paříži, 1934; Sousoší sv. Cyrila a Metoděje na Karlově mostě, 1929-35), v níž se projevil jeho smysl pro figurální kompozici. Postupně však odstoupil z této monumentální, spíše neoklasické linie ke zdrobnění a zmalebnění, k výraznému historismu, inspirovanému hlavně českou barokní tvorbou a expresívností nedokončených Michelangelových soch.
Břetislav Benda
Ležící žena
pálená hlína, 30. léta
délka 42,5 cm
Břetislav Benda
28. března 1897 Líšnice u Milevska – 19. srpna 1983 Praha
Narodil se jako nejstarší ze sedmi dětí učitele Františka Bendy. První tři ročníky měšťanky vychodil v Milevsku, kde na podnět svých učitelů začal rozvíjet svou zálibu v kreslení. Od roku 1911 do 1915 navštěvoval sochařskou a kamenickou školu v Hořicích. V roce 1915 byl přijat na Akademii výtvarných umění, kde se stal žákem Josefa Václava Myslbeka. Jeho studia však přerušila první světová válka a v roce 1916 musel narukovat. Pod těžkou palbou v Itálii utrpěl v roce 1917 vážná poranění obou dlaní, avšak toto zranění mu v další tvorbě nebylo překážkou. Během léčení ve vojenské nemocnici na Strahově docházel do Myslbekova ateliéru. V letech 1919 až 1922 pokračoval ve studiu na Akademii pod vedením Jana Štursy. Jeho umělecký projev nejvíce vystihují slova umělce: „Neznám motiv vzácnější, než je lidské tělo, a především ženské.“ Bendovo dílo je pevně novoklasicistní, jako dovršení odkazu Jana Štursy.
Josef Wagner
2. března 1901 Jaroměř – 10. února 1957 Havlíčkův Brod
Pocházel z rodiny s dlouholetou kamenickou, sochařskou a architektonickou tradicí. První z Wagnerů, sochař a kameník Lorenzo Wagner původem z Tyrol, pracoval již počátkem 18. století v huti sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Už v dětství v něm zanechalo hluboký dojem dílo barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna, které mohl obdivovat ve svém okolí. V letech 1917–1921 absolvoval kamenosochařskou školu v Hořicích. V letech 1922–1926 studoval sochařství na Akademii výtvarných umění, nejprve u profesora Jana Štursy, který rozpoznal jeho zvláštní nadání, cit pro kámen i braunovskou inspiraci. Tři roky studia u Jana Štursy považoval Wagner za nejdůležitější léta svého života. Po jeho smrti dokončil studia u Otakara Španiela. V roce 1930 strávil spolu se svým bratrem Václavem několik měsíců v Itálii, kde na něho dojem udělaly práce renesančních mistrů Michelangela a Donatella. Další studijní cestu absolvoval v roce 1932, když se svou manželkou navštívil Řecko. Tyto zkušenosti ovlivnily Wagnerův umělecký vývoj a přispěly k tomu, že dozrál v hotovou osobnost s nezaměnitelným sochařským rukopisem. Roku 1945 byl Josef Wagner jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde učil až do roku 1957. Své studenty kromě sochařství učil také restaurátorským metodám. Restaurování se sám věnoval prakticky po celý život. V roce 1956 dokončil plastiku Karla IV. pro Karolinum. Přestože byl již těžce nemocen, pracoval na návrhu Chlapce s ratolestí pro československý pavilon na Expu 58.
Josef Wagner
Smutné jaro
bronz, 1942
výška 27 cm (42 cm vč. podstavce)
