Česká socha 1900 - 1950sochy

Karel Dvořák, Břetislav Benda, Karel Lidický, Josef Wagner

Karel Lidický
Dětský akt

bronz, 1942
46 cm
22 000 Kč

Objednat

Karel Lidický
Busta Republiky

patinovaná sádra, 1933
46 cm
12 000 Kč

Objednat

Karel Lidický

17. června 1900 ve Hlinsku – 21. května 1976 v Praze
Narodil se 17. června 1900 v Hlinsku v rodině kameníka. V dílně otce zůstal do roku 1914 jako jeho učedník a pokračovatel rodinné tradice. V roce 1922 studoval na sochařsko -kamenické škole v Hořicích. V roce 1925 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Pražskou Akademii studoval v letech 1926–1931 v ateliéru drobné plastiky a medaile u profesora Otakara Španiela. Jeho práce se Španielovi zalíbily natolik, že ho požádal o pomocnou spolupráci na modelu vrat pro Svatovítskou katedrálu. Stěžejní dílo Karla Lidického je pomník Mistra Jana Husa pro nádvoří pražského Karolina. Lidický náleží k nejvýznamnějším autorům českého klasického portrétu, pokračovatelům monumentální realistické tradice J. V. Myslbeka. Některé podobizny v moderní koncepci souzní s dílem Charlese Despiaua a italských neorealistů jako byl Giacomo Manzú, s nímž Lidického pojilo celoživotní přátelství. Stěžejní je jeho popření impresionistických forem, které do té doby v portrétu převládaly. Od roku 1965 působil na pražské Akademii výtvarných umění.

Karel Dvořák
Ležící dívka

terakota, 1938
v: 21 cm, d: 32
3 000 Kč

Objednat

Karel Dvořák

1. ledna 1893 Praha – 28. února 1950 Praha
Původní profesí Karla Dvořáka bylo cizelérství, kterému se vyučil, pak navštěvoval Umělecko-průmyslovou školu a posléze Akademii výtvarných umění. Školení v Myslbekově dílně (1913) přerušila 1. světová válka, a tak pražskou akademii dokončil až v letech 1917–19 u prof. Štursy. Od roku 1928 byl profesorem Státní uměleckoprůmyslové školy v Praze. Bezprostředně po dokončení studií lze rozpoznat v jeho pracích vliv Štursův, ale také vliv italského renesančního sochařství. V dalším období se však Dvořák přiklonil ke Gutfreundovi a sociálnímu civilismu. Ve 30. letech se věnoval především monumentální tvorbě (Pomník legií pro Père-Lachaise v Paříži, 1934; Sousoší sv. Cyrila a Metoděje na Karlově mostě, 1929-35), v níž se projevil jeho smysl pro figurální kompozici. Postupně však odstoupil z této monumentální, spíše neoklasické linie ke zdrobnění a zmalebnění, k výraznému historismu, inspirovanému hlavně českou barokní tvorbou a expresívností nedokončených Michelangelových soch.

Břetislav Benda
Ležící žena

pálená hlína, 30. léta
délka 42,5 cm
6 000 Kč

Objednat

Břetislav Benda

28. března 1897 Líšnice u Milevska – 19. srpna 1983 Praha
Narodil se jako nejstarší ze sedmi dětí učitele Františka Bendy. První tři ročníky měšťanky vychodil v Milevsku, kde na podnět svých učitelů začal rozvíjet svou zálibu v kreslení. Od roku 1911 do 1915 navštěvoval sochařskou a kamenickou školu v Hořicích. V roce 1915 byl přijat na Akademii výtvarných umění, kde se stal žákem Josefa Václava Myslbeka. Jeho studia však přerušila první světová válka a v roce 1916 musel narukovat. Pod těžkou palbou v Itálii utrpěl v roce 1917 vážná poranění obou dlaní, avšak toto zranění mu v další tvorbě nebylo překážkou. Během léčení ve vojenské nemocnici na Strahově docházel do Myslbekova ateliéru. V letech 1919 až 1922 pokračoval ve studiu na Akademii pod vedením Jana Štursy. Jeho umělecký projev nejvíce vystihují slova umělce: „Neznám motiv vzácnější, než je lidské tělo, a především ženské.“ Bendovo dílo je pevně novoklasicistní, jako dovršení odkazu Jana Štursy.

Josef Wagner
Smutné jaro

patinovaná sádra, 1942
27,5 cm
7 000 Kč

Objednat

Josef Wagner

2. března 1901 Jaroměř – 10. února 1957 Havlíčkův Brod
Pocházel z rodiny s dlouholetou kamenickou, sochařskou a architektonickou tradicí. První z Wagnerů, sochař a kameník Lorenzo Wagner původem z Tyrol, pracoval již počátkem 18. století v huti sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Už v dětství v něm zanechalo hluboký dojem dílo barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna, které mohl obdivovat ve svém okolí. V letech 1917–1921 absolvoval kamenosochařskou školu v Hořicích. V letech 1922–1926 studoval sochařství na Akademii výtvarných umění, nejprve u profesora Jana Štursy, který rozpoznal jeho zvláštní nadání, cit pro kámen i braunovskou inspiraci. Tři roky studia u Jana Štursy považoval Wagner za nejdůležitější léta svého života. Po jeho smrti dokončil studia u Otakara Španiela. V roce 1930 strávil spolu se svým bratrem Václavem několik měsíců v Itálii, kde na něho dojem udělaly práce renesančních mistrů Michelangela a Donatella. Další studijní cestu absolvoval v roce 1932, když se svou manželkou navštívil Řecko. Tyto zkušenosti ovlivnily Wagnerův umělecký vývoj a přispěly k tomu, že dozrál v hotovou osobnost s nezaměnitelným sochařským rukopisem. Roku 1945 byl Josef Wagner jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde učil až do roku 1957. Své studenty kromě sochařství učil také restaurátorským metodám. Restaurování se sám věnoval prakticky po celý život. V roce 1956 dokončil plastiku Karla IV. pro Karolinum. Přestože byl již těžce nemocen, pracoval na návrhu Chlapce s ratolestí pro československý pavilon na Expu 58.