Hana Purkrábková a Karel PauzerSochy a grafiky
Karel Pauzer se narodil 4. prosince 1936 v Praze. Je český sochař, keramik, grafik a restaurátor. Již od počátku své tvorby preferuje modelaci v keramické hlíně a sochám ponechává přirozenou barvu materiálu nebo je zvýrazňuje polychromií.
Podle Jiřího Šetlíka přišel Pauzer už na školu s hotovým, nepříliš optimistickým názorem na svět a lidi. Jeho tvorba vychází z vnitřního neklidu a autor se stává jakýmsi novodobým mystikem přírodních dějů. Mezi výtvarníky své generace působí jako solitér, který nepodléhá tlakům ani dobovým výtvarným proudům. Patří k umělcům, kteří jsou tak dobře obeznámeni s přírodou, že s ní mohou soupeřit.
V letech 1951–55 studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu na Vinohradech a na Průmyslové škole bytové tvorby na Žižkově. Roku 1955 byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, obor stavební keramika, do sochařského ateliéru prof. Jana Kavana[2] a seznámil se zde se svou ženou Hanou Purkrábkovou. Školu ukončil r. 1961 a po absolvování vojenské služby (1961–63) se v letech 1966– 1968 účastnil skupinových výstav mladých výtvarníků doma i v zahraničí (Švédsko, Záp. Berlín, Amsterdam), roku 1969 důležité výstavy Nová figurace.
Po roce 1970 byl zbaven možnosti vystavovat a v nedobrovolné izolaci proto v letech 1971–1989 pracoval jako restaurátor při záchraně plastik v oblasti severočeské hnědouhelné pánve.
Okupace Československa roku 1968 vrátila tvorbu Karla Pauzera k syrovému realismu a brutálnímu pojetí jeho fantaskního bestiáře. V metaforických zobrazeních zvířat sochař využívá často drasticky expresivních scén zdánlivě animálních, ve skutečnosti situací lidských. Nahota jeho zvířecích figur, napjaté svaly, odhalené bradavky a genitálie, mimika, zobrazené pozice a deformované proporce mají znepokojit, znejistit a přivést k hlubšímu zamyšlení. Realistickou modelací vyvolává Pauzer dojem smyslově konkrétní podoby živého organismu. Nehledá povrchní popis banálních situací, a i když jeho zpodobení zvířat mohou připomínat gotické chrliče, manýristické zvířecí příšery nebo jsou pro vnější podobnost řazeny k tzv. české grotesce, jedná se vždy o ryze privátní reflexi světa, obrácenou více dovnitř než navenek. Jeho sochařská díla směřují k lidské duši, jejím běsům a zasutým instinktům, věčnému neklidu, pocitům ohrožení a odcizení.
Pauzer se svými sochami přiřadil k významným autorům zvířecího žánru ve světové plastice. Navazuje na tradici barokního expresionismu, který nově zhodnocuje.
Od sedmdesátých let stejné téma rozvíjejí jeho grafické listy, tvořené obvykle kombinací leptu a akvatinty. Jsou charakteristické zdůrazněním objemu, ale též volnějším zobrazením figur a expresivitou, kterou modelace v hlíně neumožňuje. Pauzerův grafický cyklus zvířecích alegorií lze v českém umění považovat za jeden z vrcholných projevů intelektuálního odporu proti agresi. Pauzer se zabývá grafikou paralelně se sochařskou tvorbou a představil ji na samostatných výstavách.
Dokument o autorovi si můžete pustit zde.
Hana Purkrábková se narodila 19. srpna 1936 v Táboře, zemřela 14. ledna 2019 v Praze.
Je výraznou osobností v oblasti české figurativní plastiky. Jejím typickým materiálem je režná šamotová hlína s patinou či jemnými barevnými tóny. Soustředí se na vyjádření výrazu svých keramických objektů, jež zvládá mistrnou sochařskou technikou. Ve tvářích jejích plastik se odráží různé povahové vlastnosti, mentalita i nálada. Autorčiny bytosti jsou někdy živočišně spokojné, jindy vyhlížejí bezradně, zarputile či nenávistně, ale pokaždé dokážou oslovit a vyvolat emoci.
V letech 1951-55 absolvovala Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni a v letech 1955-61 Vysokou školu umělecko průmyslovou v ateliéru profesora Jana Kavana.
Hana Purkrábková uspořádala řadu samostatných výstav doma i v zahraničí (Praha, Bechyně, Chrudim, Cheb, Příbram, Morristown-USA, Lovaň-Belgie, Filadelfie-USA.)
Je zastoupena v soukromých i veřejných sbírkách v České republice i v zahraničí (Národní galerie-Zbraslav, Umělecko-průmyslové muzeum-Praha, Moravská galerie-Brno, Galerie umění-Cheb a další).
Dokument o autorce si můžete pustit zde.
