Oldřich JelínekKresby a grafika

Malíř, grafik a ilustrátor Oldřich Jelínek (1930) vystudoval na AVU u prof. Antonína Pelce. Profesor Pelc ho označil za jednoho ze svých nejnadanějších studentů. Začínal ilustracemi pro časopisy ABC, Dikobraz, Pionýr a další. Dlouhá léta spolupracoval se spolužákem Adolfem Bornem, s nímž tvořil autorskou dvojici pro řadu časopisů a ilustrování několika knih (například Dobrodružství kapitána Žvanilkina Andreje Sergejeviče Někrasova) i časopiseckých  příspěvků. Často maloval ženy a nejrůznější stroje, zejména automobily jsou jeho celoživotní láska. Sám rád vzpomíná například na knihu Jaroslava Pacovského Vzduchoplavci, aviatici a piloti, za niž dostal hlavní cenu Premio Grafica na knižním veletrhu v Boloni. Jeho styl je velmi vyhraněný a zejména náměty žen, automobilů a letadel patří bezesporu ke světové špičce. V roce 1981 Oldřich Jelínek emigroval do západního Německa,  v Československu mu komunistický režim nebyl nakloněn, protože jeho karikatury a vtipy byly kritické ke komunismu. Režim se dokonce snažil ovlivnit vydavatele v SRN, aby Oldřichu Jelínkovi nedávali žádné zakázky – v případě opaku by zakázali všem svým autorům u nás spolupracovat s konkrétním vydavatelem, který by toto porušil. Oldřich Jelínek žije a dodnes tvoří v Mnichově a v Praze.

„Oldřich Jelínek oslavil únoru 2020 devadesáté narozeniny ‒ a pořád maluje a hlavně kreslí; ještě nedávno se jeho karikatury pravidelně objevovaly v magazínu Computerwoche. Z obrovského množství práce, které má za sebou, patří jen poměrně malá část dětem a sám autor si jí necení tolik, jak by zasloužila. Větší váhu vždy přikládal svým obrazům a volné grafice. Možnost svobodně tvořit a komentovat politické události má určitě zásadní význam pro každého z nás; jen si myslím, že by byla škoda zapomínat proto na čtenářské zážitky z dětství, které mívaly (a doufám, že stále mají) zvláštní a nenahraditelné místo snad v každé osobní historii. Jelínkovy ilustrace, obrázkové seriály, komiksy a kreslené vtipy zanechaly v paměti celé generace čtenářů výrazné stopy, ačkoliv se většina originálů už dávno poztrácela. Jistě nejsem jediný, koho před lety oslovily a zasáhly Jelínkovy groteskní obrázky, v nichž rezonovaly tóny o poznání hlubší, než bývalo v optimisticky vyladěné knižní a časopisecké produkci obvyklé. Aniž by poučovaly, uměly ukázat, jak blízko je od směšného ke strašidelnému. Dokázaly oživit éru prvních aut a letadel stejně přesvědčivě jako zpřítomnit zapovězený a nedostupný svět za železnou oponou, i když byl fantastický a docela jiný, než ten, v němž se Oldřich Jelínek začátkem osmdesátých let ztratil svým čtenářům z dohledu. Věřím, že ocenění, které se Česká sekce Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu rozhodla Oldřichu Jelínkovi udělit, bude příležitostí nejen ke vzpomínání, ale také k objevování,“ uvádí k letošnímu ocenění Zlaté stuhy Pavel Ryška, vizuální umělec, vysokoškolský pedagog, archivář a badatel v oblasti vizuální kultury.