Radek Kalhous"Reálné představy"

18. srpna - 26. září 2013

Výstava v chrudimské Galerii ART je premiérou velkoformátových barevných fotografií pardubického fotografa Radka Kalhouse. Snový svět záměrně přebarvených a rozostřených fotografií představuje autorův současný pohled na svět, ve kterém fotograf s hravostí malého kluka míchá "filmové" příběhy – kubrickovské sci-fi elektrárny, chladivé krásy jak z ruských pohádek, romantiku hradu Camelotu krále Artuše, či poetiku rozpáleného U-turn. To vše korunováno banálním příběhem zmrzliny na pardubickém chodníku.

Radka Kalhouse zajímá zvláštní krása "reálných představ" inspirovaná originálním barevným a světelným viděním fotografa a snad i meziválečným poetismem s jeho snahou "udělat ze života velký zábavný podnik".  Aniž by se fotograf k odkazu těchto umělců přímo hlásil, rozvíjí tak se svým fotoaparátem a jedinečnou světelnou technikou fantazijní svět českých umělců, kteří tvořili významnou část evropské výtvarné kultury 20. století.

Luboš Jelínek

 

Pavel Šmíd – text k vernisáži

Cesty řady současných fotografů směřují jedním směrem, často lze říci úvozem, protože jen rozšiřují své základní téma věrni svému rukopisu. Někdy se však stává, že jedinci vybočí a vydají se jinudy, než původně zamýšleli, nechají se vést rozmary nálad, podivnými okolnostmi, nápady či prostě jen tak rozpustile seběhnou ze stráně, zvědavě nakouknout na cizí pozemek. A někdy se stane, že to území je neoplocené, neobydlené, jedinečné. Alespoň v české provenienci.

Radek Kalhous prochází s profesionalitou jemu vlastní těmi cestami napříč a nebojí se donést svou kůži až na trh. Odvolávám se na jeho poslední sérii, na jeho poslední téma, které se tak nějak opravdu vymyká z toho, co od něj znám a připomíná onen výše psaný příměr o území, kde pustina je popsána slovy Hic sunt leones.

Stává se, že jdete krajinou a ona vás svou kýčovitou povahou či dechu beroucí banalitou vezme za srdce. A je to na dohled. Skoro všude kolem nás – jen zrovna nejsou červánky, nepadla mlha, právě to nekvete, nebouří… stačí však chvíli postát a obrazy se zjevují. A kdy jindy umocnit jejich jedinečnost, než v noci, a jak jinak, než skrze mohutný proud světla – hold okamžiku těsně před bouří; z rozestoupených mračen slunečním kuželem zalitému území.

Stativ, dlouhý čas, objektiv tilt/shift a baterky nejméně 1800 lumenů a z atomové elektrárny je středověká pevnost, z močálu labutí jezero, z lesa tajemný hvozd, z mýtiny bájná zem, to všechno přirozenou technikou bez počítačové manipulace.

Ve světě fotografie prázdna, banalit, šoku, destrukce, témat nasáklých komercí je tohle úlet, úlet k snovému obrazu. Poetika nenápadných pohledů do všednosti okolí umocněná světlem na pozadí tmy. Tolik fotografie.

Příběh s ní však nekončí: vidím autora, jak nad ní stojí, prohlíží ji a přivírá oči. Velkoformátové plátno se rozostří a obraz jakoby se rozvlnil, jakoby se rozpouštěl ve snu … vkrádá se otázka a s ní i dobrodružství hry: Co když použiju onu projekci, co když vstoupím do obrazu a podpořím onen snový stav, ovlivním skutečnost… co když do ni vložím onu ingredienci nepřístojného doplňku, který ze všeho toho “pravdivého” udělá rázem bláznivou férii; co když zmanipuluju tu pravdu a s trochou humoru a nadsázky proměním obraz, jehož kořeny, kmen a koruna jsou opravdové?

A Reálné představy jsou tu. Můžete k nim přistupovat s úsměvem, s nedůvěrou, se zvědavostí, ale také s údivem, jak nedaleko toho všeho kouzelného a povznášejícího stáváme … a s obdivem, jak dobře nám ten pohár magického realizmu ve fotografii Radek Kalhous namíchal.

Pavel Šmíd