Andrej HaršánySochy

Sousedé

Andrej Haršány | Tomáš Žemla

S Andrejem a Tomášem se už znám docela dlouho a pokaždé když jedu za nimi na Slovensko, neodpustím si pár narážek. Na začátku cesty najdu a pošlu klukům pár vtipů o Slovácích, když míjím Pálavu, píšu že už vidím ty slavné Tatry a posléze nezapomenu vynachválit rozsáhlost bratislavského nádraží, jelikož má dokonce dvě nástupiště, a tak se na něm člověk při přestupu snadno ztratí.

Nic z toho samozřejmě nemíním jako urážku, ba naopak. Oba jsou sice ode mě zhruba 300 kilometrů daleko a ještě k tomu za hranicí, a přesto máme k sobě blíž, než mají k sobě lidé na opačných koncích Prahy. Je to zvláštní blízkost. Jako bychom byli staří sousedé, co se roky neviděli a rázem chtěli zbourat všechny ploty mezi sebou. A tato blízkost je zvláštní o to více, že přetrvává i v nás nejmladších, kteří společné soužití ani nezažili. Na příklad já jsem ročník 96, neznám ani společně dabované sportovní přenosy a i keď v rodine žiadneho Slováka nemám, čas od času hovorím slovensky.

Avšak o to smutnější je, když dojde na lámání chleba. Ať je to historie, dějiny nebo kultura, nakonec vždy narazíme na vzájemnou neznalost. Schválně si položme otázku, kolik známe slovenských krajinářů?

Z těch současných jsou to třeba právě Andrej Haršány a Tomáš Žemla. Rovněž sousedé, neboť oba žijí nedaleko Trnavy. Sdílí spolu stejnou krajinu. Baví je zemědělství a věnují se krajinářství i v umění, rovnou na mezinárodní úrovni. Navíc jsou oba tátové od rodin, a mají dokonce stejné datum narození (1984).

Andrej Haršány je sochařem, jehož práce má dvě tváře. V rámci té první vyráží pravidelně do krajiny, kde hledá vhodně vytvarované valouny, popraskané kusy dřev nebo kusy kůží. V dílně pak tyto vyhledané tvary dovádí pomocí velmi citlivých zásahů k dokonalosti a zároveň jim vdechuje nový život. Vytváří z přírodních fragmentů lidská torza, z kamenů a dřev nechává trčet končetiny a promítá do nich četné mytologické příběhy o lidském jednání. Za druhou tvář je možné označit Andrejovo zasazení soch do prostředí. V rámci Urban E. T. např. osadil nadživotními figurami bratislavský most SNP či trnavské kulturní centrum Nádvoří. Pár soch pak umístil i naprosto mimo civilizaci. Takové projekty souvisely vždy s Andrejovými horolezeckými expedicemi, které podnikl třeba do Vysokých Tater nebo Grónska.

Tomáž Žemla je věrný grafice a malbě, přičemž námětem mu jsou zejména pole. Zaznamenává je z různých perspektiv, v různých obdobích a s různými fragmenty, které k nim rovněž patří – vodojemy, hydranty, kopy sena, remízky a jiné chamradí. Tomáš tato pole navíc částečně abstrahuje a nalézá v nich symetrie a skrytý řád. Jedná se o pozoruhodný záznam nejen trnavské krajiny, ale klidně i té naší. Protože Tomáš pracuje drobnými čárkami, je jeho dílo plné uhrančivých detailů a chvějících se barevných akordů. Jedná se o dlouhými roky cvičený a nezaměnitelný rukopis. Tomášovo dílo ostatně obdivují i v zahraničí. Tomáš se pravidelně účastní světových grafických bienále, kterých má za sebou již přes 20, samostatně vystavuje napříč zeměmi (např. ve Slovinsku a Finsku) a je držitelem uznávaného stipendia Pollock-Krasner Foundation.

A důvod proč o obou autorech nebylo u nás vidu ani slechu? Domnívám se, že se málo k sousedům koukáme. Reportáže o výstavách zřídka kdy opustí Prahu, natož aby opustily hranice, takže to vypadá, že Slováci výstavy prostě nemají. A naprostá většina slovenských autorů, co tu vystavuje, je již s Českem nějak předem spjatá. Jsem tedy rád, že se to Andrej Haršány s Tomášem Žemlou rozhodli změnit a zase jednou, a rozhodně ne naposledy, se spolu vydali směrem na západ.

Jan Čejka